„Děsně se bojím, rodina mě musí držet za ruku,“ svěřil se tehdy. Teď už má za sebou první náraz Saudek i film, který zítřejší „oficiální“ premiérou vejde do kin v třinácti kopiích.
Jsem děvka prodejná
Autor světově uznávaných fotografií, navenek výstřední dvaasedmdesátiletý muž prahnoucí po věčném mládí, vystupuje na veřejnosti jako hravý provokatér. Zdálo by se, že se bude bavit i pohledem na sebe - ale Saudek tvrdí, že ho nesnáší.
„Kdysi jsem účinkoval v pořadu Kotel na Nově, pustil jsem si pak záznam na videokazetě - a z toho zděšení, kdo to tam poskakuje, jsem ji ani nemohl zastavit. Rovnou jsem vytrhl zástrčku ze zdi,“ vypráví.
Má jednu výhodu: neriskuje, že na obrazovce narazí na vlastní tvář, neboť na televizi se prý vůbec nedívá. „Kdysi jsem sledoval na programu ČT2 dobré filmy, třeba od bratrů Coenových, ale teď už televizi nesleduju několik let,“ prohlašuje.
Neviděl tak ani Třináctou komnatu, ve které ho zpovídala Irena Obermannová, krátce před premiérou Zikova dokumentu. „Však měl Zika tenkrát vztek,“ směje se Saudek.
A zřejmě se neuvidí ani v roli hosta nové talk show Richarda Genzera a Michala Suchánka na Nově, kterou s nimi nedávno točil: „Byla to veliká legrace, tedy během dvou hodin příprav. Ale když se pak jelo naostro, byli jsme už vyprodaní; já nejvíc.“
Nemohu to odkládat
Proč vlastně Saudek svolil k účasti na premiéře a k natáčení dokumentu, když při pohledu na sebe trpí? „Nepřijít na premiéru by bylo neuctivé, ač jako divák filmů o sobě nejsem šťasten. A co se natáčení týče, byla to poslední šance. Nemohu to už odkládat za deset dvacet let. Asi před sedmnácti roky o mně natočili ucházející dokument Francouzi, ale ty další, ať už je dělali Poláci nebo Němci, už za moc nestály,“ vysvětluje Saudek své rozhodnutí.
Debutujícímu režiséru Zikovi, jinak též fotografovi, brnkal Saudek občas na nervy, nicméně zpětně žertuje: „Já jsem děvka prodejná, skákal jsem, jak režisér pískal. I když jako děvka jsem taky trochu dělal drahoty. Ale jsem rád, že se film dokončil - když ne teď, tak už nikdy. Co ještě můžu ztratit? Jen doufám, že na něj budou lidé chodit, už z lítosti nad starým člověkem.“
Těžko se odhadne, kdy je Saudek ve filmu upřímný a kdy drží svou pózu. Myšlence, že by mohl být nominován na Českého lva za herecký výkon, se směje: „To by bylo dobré, to mi ještě chybí. Zkrátka je to portrét podvodníka, já se za podvodníka právem považuju, i když se snažím lhát co nejméně. A pokud se bude líbit, potvrdí mou teorii, že lidé chtějí špatné věci.“
Sám by film nejraději viděl za deset let - aby spatřil sám sebe mladšího. „Mládí je to, co mě trápí. Už pět let píšu knihu, nakladatel se po ní pořád ptá a já zjišťuju, že jsou to samé nadávky. Mladí se usmívají a staří nadávají, vidím to v tramvaji na důchodcích,“ říká. Sám coby penzista jezdí tramvají zdarma - ale když mu ujede, dík své kondici prý klidně běží za ní.
