Příběh snímku Kadosh se odehrává ve čtvrti Mea Shearim, ležící v srdci Jeruzaléma. V ní přežívá nelehký a patriarchální svět chasidů, krajně ortodoxní židovské sekty. Ženy jsou tu majetkem svých manželů. Nemají žádnou svobodu, posvátné texty Tóry jsou jim zapovězeny a mají jediný úkol: plodit děti, zvláště pak syny. Jejich manželé se zatím věnují celodennímu studiu Tóry.
O osudech ortodoxních Židů ve čtvrti Mea Shearim rozhoduje s boží prozřetelností a rozhodností místní rabín. Je mu jedno, že manželé Rivka a Meir se milují - protože během deseti let svého manželství nepočali dítě, měl by se Meir oženit s jinou dívkou a zplodit syna.
Kadosh |
Režie: Amos Gitai |
Scénář: Amos Gitai, Eliette Abecassisová |
Kamera: Renato Berta |
Hudba: Philippe Eidel |
Hrají: Yaël Abecassisová, Meital Barda, Yoram Hattab, Sami Hori ad. |
Délka: 110 min |
Žánr: milostné drama |
Premiéra: 12. října 2000 |
Spíše dokument než melodrama
Kadosh je hebrejský výraz pro posvátný, svatý; stejnojmenný izraelsko-francouzský film konfrontuje pravidla ortodoxních Židů z izolované čtvrti uvnitř současného Jeruzaléma s právem na lásku. Pár kroků od rušných ulic nabitých auty a reklamou se dívka na rabínův příkaz vzdá svého milého a provdá se za nemilovaného muže - fanatika víry. Její sestra se naopak ze šťastného, ale bezdětného svazku nechá vyhnat, aby se její manžel pokoušel o syna s jinou - třebaže ví, že je neplodný.
Pro moderní ženu je taková poddajnost nepředstavitelná a nádech vzpoury hrdinek, jakkoli prý Kadosh ortodoxní Židy pobouřil, jí může připadat směšně nedostatečný. Na tenhle film je ovšem nutné se dívat jako na svébytný dokument o obřadech, zvycích a životním stylu, jimž je podřízen i zvláštní rytmus vyprávění. Ráno mužů začíná modlitebním rituálem, při němž děkují, že nebyli stvořeni jako ženy; v modlitbách, respektive studiem tóry a debatami, pak tráví celý den. Zatím cudně zahalené manželky pracují, živí rodinu, pečují o děti a v noci poslušně čekají na často jen mechanický sex bez rozkoše; nejsou-li právě "nečisté".
Tok těch ustálených dní jako by přejímal i režisérův jazyk: kamera pozvolna sleduje muže přecházející stále dokola při diskusi o víře v jediném dlouhém záběru, ženy v obrazech rámovaných věčným přítmím tiše posedávají s rukama v klíně a očima upřenýma kamsi mimo prostor a čas. V odtažitém, smířeně chladném poklidu, jenž zejména mladé evropské divačky musí provokovat, také skrývá Kadosh svou nejúčinnější zbraň, neboť metoda se tu překrývá s náladou příběhu. Je to vzdálený, neuchopitelný, ale i podmanivý svět. A v té iracionální tónině je film také zajímavější než ve chvíli, kdy hrdinky dají nahlédnout do svých ložnic a začnou se ptát na věci sexu jako školačky.
Z filmu Kadosh. |
Z filmu Kadosh. |
Z filmu Kadosh. |
Z filmu Kadosh. |
Z filmu Kadosh. |