Zonkův film (do zdejší distribuce přijde na podzim) patří podle ní k těm výjimečným dílům, která dovedou oslovit i mimo zemi svého vzniku a na jejichž kvalitách se shodnou kritici i diváci. "Publikum se spontánně nechalo vést naším úspěchem v Cannes," říká Régniérová. Dodává však, že nešlo o výjimku: francouzské obecenstvo prý zachovává národní tvorbě stálou věrnost. "Navíc v současné době je naše kinematografie velice životaschopná, vstupuje do ní hodně mladých, spousta žen včetně režisérek, propojuje se tu mnoho různých světů, a takové období je pro herce mimořádně příjemné." Právě mezi mladými se však objevují hlasy proti tradiční ochranářské politice, jíž se Francie vymezuje vůči americkému vlivu. Administrativní postupy, například takzvané kvóty, jež domácí tvorbu zvýhodňují, odmítla nedávno třeba francouzská hvězda Sophia Marceauová. Na které straně stojí v téhle bitvě Natacha Régnierová? "Já vůbec nesdílím nutnost boje kontinentálního filmu proti Hollywoodu, myslím si totiž, že v každé evropské zemi má film dostatečně silnou identitu, jíž přispívá do společné pokladnice. Strašně se mi líbil třeba Kolja, ale znám i skvělé filmy anglické či španělské." Znamená to, že by bez výčitek svědomí točila za oceánem? "Víte, Hollywood je spíše marketingovou záležitostí, herec tam nemá tolik možností se vyjádřit. Francouzským herečkám tam zpravidla kynou dva typy rolí - buď je považují za pouhou ozdobu, krásné oleandry, a podle toho se k nim taky chovají, anebo je angažují pro choulostivé, tedy nahé scény, které prudérní Američanky odmítají," vysvětluje herečka, kterou tyhle dvě varianty prý vůbec nezajímají. Kdyby jí nabídli opravdu krásný projekt, pak by neváhala, ať by přišel z Hollywoodu nebo Hongkongu. "Ale v Evropě se zatím cítím dobře.
A kromě práce mne těší být s lidmi, které mám ráda, jíst s nimi a spolu se smát," přiznává Régnierová
A kromě práce mne těší být s lidmi, které mám ráda, jíst s nimi a spolu se smát," přiznává Régnierová
