Na dotočné, kde se loučil štáb s herci, to zprvu vypadalo na jasné sbohem. "Právě jsme dotočili posledních deset dílů z pěti set padesáti," oznamuje Vladimír Drha, který VKV režíruje čtyři roky; scenáristky, sestry Jitka a Kateřina Bártů, je píší šestý rok.
Pod názvem Rodinná pouta se první český "nekonečný" seriál začal točit roku 2004; před třemi lety kvůli právní při změnil název i své zprvu romantické ladění. V poslední epizodě, kterou Prima odvysílá 17. prosince, se osudy hrdinů uzavřou: jak?¨
Dotočeno a padají vlasyPadla poslední klapka a jedna z hereček mýdlové opery - Sandra Pogodová - se po dotočení svých scén hned ostříhala. |
"Diváci se nemusí bát, přežil jsem," směje se jeden z hlavních představitelů Daniel Bambas. "Vůbec nás hodně přežilo, jen naše charaktery se převrátily, a můj asi nejvíc: k horšímu," stvrzuje herec režisérovu zkušenost, že "padouši jsou vždy zajímavější".
Pokračování? Když bude zájem
Hercům se bude stýskat. "Sestry Bártů píší osm vysílacích hodin měsíčně, přesto se jim často podaří scéna, kdy herci rozkvetou a sami ji chtějí opakovat," líčí Drha. Také se dočkali nezvyklého poděkování: při poslední klapce dostal každý z herců darem jeden obraz "mimo" jen pro sebe a podle sebe. "Odvázali se všichni, nejvíc Ivanka Devátá; ze sestřihu se dá udělat kouzelný zábavný pořad, ale nevím, zda by se směl odvysílat," směje se režisér.
Za dob největší slávy sahala sledovanost seriálu až ke dvěma milionům; i teď, se zhruba milionem pravidelných diváků, patří k nejúspěšnějším pořadům Primy. Mýtus, že zajímá jen starší dámy z venkova, Drha vyvrací. "Vím, že se dívají sousedky, trafikantka i knihkupec či kunsthistorička, která dlouho nechtěla televizi. Potíž je v tom, že se ke sledování VKV jen málokdo přizná."
Jednou z výjimek je Jaroslav Zderadička. Seriál sleduje od začátku, od svých třinácti. "Se spolužáky jsme se dívali a hádali, jak se vyvine dál, ale moc to nešlo, je nevyzpytatelný," říká student střední školy. K seriálu přilnul a chodí na natáčení zdarma pomáhat. "Líbí se mi, že rodinná nálada vládne i v zákulisí, na obrazovku se to přenáší," míní student.
Sestry Bártů souhlasí. "Jsme opravdu spíše rodina než fabrika," srovnávají svůj autorský projekt s jinými seriály, na nichž se střídají celé týmy autorů i režisérů. Navíc jako jediné přejaly americký systém v tom, že jsou zároveň producentkami. Za zlom označují chvíli, kdy se s Drhou rozhodly pro žánrový posun od "limonády" ke klasickému seriálu s humorem.
"Je to pohádka, ale nemusí být nudná a nepříjemná," říká Drha, který si teď plánuje oddech. "Na chvíli si odpočinu od vstávání v pět ráno, ale stačí mi měsíc; rytmus člověka udržuje při životě," tvrdí. "Ani nám se práce nezastaví," přidají se Bártů, "píšeme dál, máme rozjednáno víc látek, žádné televizi nedáváme exkluzivitu. A hodláme psát nadále ve dvou," plánují sestry.
Původně počítaly s úvazkem na rok: "Až co řeknou diváci, slyšely jsme pokaždé – a díky divákům se rok co rok vysílání prodlužovalo, takže nakonec zůstalo na nás říct dost." Za tu dobu se vypsaly a naučily věcem, které žádná škola neumí: "Je něco jiného jednorázově sednout a napsat film – tady se to musí povést i podruhé, potřetí..." Proměnila se televize, která jim dala volnější ruku, i herecká galerie včetně lidí z menších divadel, z nichž seriál udělal hvězdy.
A teď to opravdu skončí? "Já mám z posledního dílu pocit, že ze strany autorek to nemusí být definitivní loučení," naznačuje režisér. A Bártů přiznají: "Vůbec nevylučujeme, že se k VKV třeba za tři roky vrátíme, bude-li zájem. Proč ne. Ale po pěti letech zkrátka potřebuje každý projekt pauzu. A taky nový ateliér."
