RECENZE: Hollywoodští veteráni slouží sentimentální Nejvyšší poctě

Christopher Plummer, William Hurt, Ed Harris, Samuel L. Jackson, Peter Fonda. Co herec, to pojem – a také hlavní opora amerického snímku Nejvyšší pocta, který startuje v online síti Vaše kino.

Z filmu Nejvyšší pocta | foto: Bioscop

Snímek, který se do tuzemské videodistribuce dostal zásluhou jednoho z producentů, Petra Jákla, líčí skutečný příběh zdravotníka amerického letectva Williama H. Pitsenbargera, jehož statečnost zachránila desítky životů. Film však líčí hlavně následnou bitvu o veřejné uznání jeho zásluh.

V roce 1966 v jedné z nejkrvavějších řeží vietnamské války opustil jednadvacetiletý medik přezdívaný Pits záchranný vrtulník, aby pomohl vojákům na zemi. Poté, co dostal do bezpečí více než šedesát raněných, odmítl využít místo v poslední helikoptéře a zůstal s muži až do konce.

O více než třicet let později má úředník z Pentagonu dokončit posudek, zda si padlý zdravotník zaslouží nejvyšší vyznamenání za statečnost – Medaili cti. Zprvu tak činí s nechutí, protože má jiné kariérní plány, ale jak sbírá svědectví veteránů z bitvy, objevuje utajované okolnosti i vlastní svědomí.

Ve Státech, kde měl film premiéru v kinech od ledna a nyní rovněž vstoupil do videoték, se dočkal vlažných recenzí. Variety mluví o melodramatu, Rolling Stone o sentimentu a obojí sedí, navíc divák odhadne proměnu cynického byrokrata v zapáleného obhájce pravdy dřív než sám dotyčný.

Ani ctitelé válečné akce se nedočkají mimořádné podívané, pouze tradičního snímání chaosu pod palbou, jehož výjevy provázejí vzpomínky pamětníků. A právě díky jejich představitelům lze přijmout chlapsky zajíkavý patos, slzy na zjizvených tvářích, sebezpytování i poučování, ať už se přeživší cítí zneuznaní, nebo naopak provinilí.

Nejvyšší pocta

50 %

Režie a scénář Todd Robinson, hrají Sebastian Stan, Christopher Plummer, William Hurt, Ed Harris, Samuel L. Jackson, Peter Fonda,

Kinobox: 67 %

IMDb: 6.8

Z minulosti se vynoří pár silnějších motivů, třeba osudové předstírání smrti na bojišti nebo jeden chybný výpočet zrodivší masakr, zato však současnost včetně jímavého sblížení vyšetřovatelovy rodiny s rodiči mrtvého medika u společné modlitby už vyloženě atakuje hranici vyděračského kýče.

Americké trauma z Vietnamu se do příběhu o generačním hledání národní historie zkrátka otisklo ve schematické podobě, která oddělí zrno od plev až po senátory a zatleská morálnímu vítězství pozdní spravedlnosti. Aspoň že setkání se zasloužilou elitou Hollywoodu budí přece jen čistší nostalgii.