Podobné žebříčky jsou k dispozici v běžně dostupných akademických titulech, jakými jsou třeba Kánon západní literatury Harolda Blooma či Knihy, které mění svět Roberta B. Downse, spousta dalších - soukromých i institucemi posvěcených - se najde na internetu. Vesměs však bývají ovlivněny národností jejich autora.
 Deset knih, které měnily světkterá díla výbrala MF DNES? |
A navíc: je zřejmé, že důsledky díla takového Friedricha Nietzscheho na asijský svět byly takřka nulové, stejně jako Mao Cetungových spisů na australské domorodce. I náš top ten, který z internetových i knižních žebříčků vychází, je tedy relativní a subjektivní.
Trojlístek z dávných dob
Biblická věda v devatenáctém století označila za nejstaršího autora hebrejské Bible postavu jménem Jahvista. Mohla to být, podle zmíněného amerického literárního vědce Harolda Blooma, klidně i žena žijící na dvoře krále Šalamouna. Ale ani Bible není přes prokazatelný filozofický dopad Starého a evangelizační dopad Nového zákona tím prvním, co v evropském kontextu výrazně ovlivnilo etiku, estetické cítění a pohled na život.
Ve většině žebříčků jsou uváděny Homérovy hrdinské eposy Ilias a Odyssea jakožto nejstarší dochovaný a nejvýznamnější antický text. Věhlas Homérových takřka posvátných eposů (napsaných ovšem bůhví kým) byl fenomenální. Čím to? Nebýt aténského tyrana Peisistrata, který o tom rozhodl, nebyly by v pátém století před Kristem ty dva eposy zobrazující ve staticky kruté kráse metaforu hrdinství zaznamenány.
Oba příběhy o nezměrném hrdinství Achilla a Odyssea se dají převyprávět (a také se často vypravují) v základních dějových zvratech. Achilles zabije Hektora, aby pomstil přítelovu smrt. Pak zhanobí mrtvolu zavražděného nepřítele a vydá ji až na prosby Hektorova otce. A Odysseus? Prožívá různá dobrodružství - když ho jednooký Kyklop Polyfemos zavalí i s družinou balvanem, opije Odysseus Kyklopa vínem, představí se mu jako Nikdo a nažhaveným ostrým kyjem mu propíchne oko. Kdo tě to vraždí? ptají se Kyklopa přátelé. Nikdo, odpoví po pravdě...
 Která kniha je na světě nejvlivnější?hlasujte v anketě iDNES.cz zde |
Homérovy eposy se vzpírají jednostrannému etickému výkladu a současně oslavují metaforickým jazykem poezie hrdinství, což dohromady vytváří díla právem nadčasová. Ostatně Odysseus se stal předobrazem samostatného literárního žánru rytířského románu, udržel se v renesanci, romantismu i modernismu, kde jeho putování zpracoval asi nejznáměji James Joyce. Odysseův příběh se objevuje i v nejnovějším postmoderním románu Margaret Atwoodové Penelopiáda.
Ani o Bibli není v kontextu naší kultury nutné se obšírněji rozepisovat. Snad je však dobré zmínit, že tahle kniha knih, která se stala pro Evropu základem křesťanské víry i specifické křesťansko-židovské tradice, obsahuje zejména ve Starém zákoně pasáže (kupříkladu dobytí Jericha), kterými lze malé děti postrašit snad ještě důsledněji než Erbenovou Kyticí či pohádkami bratří Grimmů.
A nejinak je na tom další pilíř staré literatury, který zejména pro arabský, a tím zprostředkovaně i pro euroamerický svět znamenal zásadní zlom - totiž Korán. I zde se poetické a obrazné verše proroka Mohameda střídají s texty plnými pohrůžek, s naturalistickými popisy ráje a pekla.
Dvě vyznání a malá tichá žena
Pro katolickou církev i křesťanské nekatolické myslitele nové doby je jednou z nejvýznamnějších knih Vyznání svatého Augustina. Tento poslední muž antiky a první muž středověku ovlivnil svou filozofickou autobiografií z konce čtvrtého století nepřímo Kierkegaarda i Freudovo učení o podvědomí. Čím? Vhledem do prožitků a vnitřních zkušeností člověka. Z bezbožného zhýralce se stal Augustin křesťanem předjímajícím Descartovu myšlenku "myslím, tedy jsem" a jeho dodnes fascinující spis měl přímý vliv i na pozdější církevní reformaci.
Také druhé Vyznání, kniha "sebezpytce" jiného ražení, francouzského myslitele a preromantického spisovatele Jeana Jacquesa Rousseaua, patří k těm, které měnily přinejmenším evropský svět. Rousseauovo dílo mělo totiž fenomenální vliv na Velkou francouzskou revoluci a zvláště v době jakobínské diktatury se citace z něj staly "mantrou" revolučních myšlenek.
O zhruba tři čtvrtě století po Rousseauově Vyznání vzniká v Americe román, o jehož autorce jednou Abraham Lincoln řekne: "Vy jste ta malá žena, jejíž kniha vyprovokovala velkou válku." V evropském kulturním kontextu neznamená Chaloupka strýčka Toma zlom natolik zásadní jako Rousseauovo Vyznání, nicméně jistý kulturní kontex je v českých souvislostech patrný i dnes - název románu Harriet Beecher Stoweové se objevuje v titulu žertovně vážné dokumentární fresky Karla Vachka Dalibor aneb Klíč k Chaloupce strýčka Toma.
Zdá se, že přijetím románu Chaloupka strýčka Toma se v námi vybrané desítce knih, které změnily svět, uzavírá cosi, co by se mohlo nazvat čitelně interpretovaným příklonem k životnímu pozitivismu a boji za lidskou důstojnost.
Ale i následující tituly - Marxův Komunistický manifest z roku 1848, Darwinův spis O původu druhů z roku 1859 a Nietzscheův mystický spis Tak pravil Zarathustra z roku 1885 - byly napsány v touze překročit meze lidské marnosti a vyjít vstříc nejjasnějším úmyslům a revolučním poznáním vyšších svobod. Nicméně obsah těchto knih se zvrhl v prvém případě k teroru Stalina, Mao Ce-tunga, Che Guevary či Pol Pota, ve druhém ke vzniku rasových teorií a v případě Nietzscheově ke zneužití německým nacionalismem.
Desátou vybranou knihou je Hitlerův Mein Kampf z roku 1924. Tahle bible nacistů, o jejímž nedávném českém komentovaném vydání se vedly dlouhé etické debaty, je - pokud se oprostíme od eticky nepřípustných záměrů - ze stylistického hlediska i myšlenkově podprůměrným spisem. Ten však v daném dobovém kontextu dokázal přesto rozpoutat smršť, jejíž důsledky jsou pro euroamerické novodobé dějiny dodnes palčivé.
Čím to jednou skončí?
Když připustíme, že význam a výklad knih je subjektivní, a především relativní, svým způsobem se nám dokonce uleví. Výběr nejvlivnějších knižních titulů se tak stává (nejen ve světě internetu) svobodnou, neškodně intelektuální zábavou. Ostatně není ani bez zajímavosti, že jako jeden z dalších horkých kandidátů na knihu, která hnula světem, se na angloamerických serverech objevuje první knižní vydání Pravidel fotbalu, o něž se roku 1863 zasloužila anglická The Football Association.
Přiznejme si, že statisticky vzato se pravidla fotbalu citují častěji než Zarathustra, Chaloupka strýčka Toma i Vyznání svatého Augustina dohromady. Co to znamená pro knihy? Pravděpodobně nic. Ale pro fotbal a věrozvěsty jeho ekonomické lobby je to zpráva více než dobrá.
