Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Největší klauniáda Františka Tichého

  9:12aktualizováno  9:12
Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci se společností Gallery otevírá dnes velkou retrospektivu Františka Tichého. Jeho malby, kresby a grafiky zaplnily celý Dům U Kamenného zvonu. Ředitel galerie Jaroslav Fatka se netají tím, že důvodem volby Tichého je i očekávaný nával návštěvníků, jenž by měl galerii pomoci z finanční tísně po srpnových povodních. Očekávané davy se budou moci hrnout do expozice až do 2. března příštího roku.

Tvorba Františka Tichého (1896-1961) je v Česku skutečně oblíbená. Pro typické náměty z cirkusového a varietního prostředí, ale i proto, že jejich autor byl jedním z posledních skutečných bohémů „francouzského střihu“. Autorka výstavy Jana Orlíková upozorňuje, že četné historky o Tichého bouřliváctví občas zakrývají i hodnotu jeho díla: „Možná nebyl vždy odpovědný vůči svým blízkým, ale vždy vůči svému dílu, vůči svému nadání. V tvorbě vsadil na kultivovanost a hluboký vnitřní obsah.“

Historek o Tichém koluje vskutku spousta. V téměř třísetstránkové monografii vydané nakladatelstvím Gallery, jež výstavu doprovází, její autor Tomáš Winter uvádí třeba tu, jak Tichý v roce 1942 v diskusi po své vernisáži rozbil židlí malíři Janu Bauchovi hlavu. Často se také přetřásají alkoholické eskapády; psychická nevyrovnanost u Tichého naplno propukla poté, co byl v roce 1951 vyhozen z místa profesora na pražské Uměleckoprůmyslové škole. „V době povinných brigád prý řekl, aby jeho studenti nejezdili kopat řípu a raději malovali.

Pak byl vyhozen,“ zavzpomínal včera Tichého přítel, fotograf Václav Chochola. „Nucený odchod ho zlomil. Ovládlo ho ponížení a absolutní bezmoc. Tak impulzivního člověka to vedlo k pití,“ říká k tomu Orlíková. V roce 1957 se Tichý nervově zhroutil, o čtyři roky později zemřel na rakovinu.

Počátek malířovy kariéry spadá do pobytu ve Francii ve třicátých letech. Původně měl odjet do Sao Paula vést litografickou dílnu, ale nakonec skončil v Paříži. Tam se živil tapetováním a malováním bytů. V Paříži pak vznikla jeho vrcholná díla ovlivněná Daumierem, Seuratem a raným Picassem. „Prahu opouštěl jako bohém, o jehož malířském talentu se pochybovalo. Vrátil se jako zralý umělec a jeho první výstava v Praze skončila velkým úspěchem,“ dodává k tomu kurátorka Orlíková.

Po návratu z Francie Tichý propracovával svá životní témata, k nimž kromě cirkusů a varieté patřily i portréty blízkých, postavy z Nového zákona, Don Quijot či Paganini. Čím dál víc se soustředil na grafiku a knižní úpravy. „Knihám se nevěnoval jen jako ilustrátor, ale jako jakýsi architekt knihy. Jeho obálky tvoří jednu epochu české kultury,“ tvrdí Orlíková. Celkem se podílel na vzniku více než dvou set knih a většina z nich je na výstavě k vidění.

Tichý si z divadelního prostředí bral inspiraci, zároveň se sám podílel na vzniku řady inscenací. Vytvořil více než padesát scénických výprav, často k nim navrhl i kostýmy. Krátce po vyhazovu z „umprumky“ na čas zakotvil u filmu. U snímku Komedianti byl odborným poradcem a návrhářem kostýmů, u populárních filmů Cirkus bude! a Hudba z Marsu dělal úvodní titulky.

O dílo Františka Tichého se celý život zajímá historik František Dvořák. Ten označuje dnes otevíraný projekt za nejlepší výstavu, jaká kdy byla Tichému věnována: „V roce 1962 jsem mu dělal posmrtnou retrospektivu, za jeho života sedm expozic, ale ve srovnání s tímhle to byl jen stín. Tady jsou představeny uzavřené celky mapující celou jeho tvorbu, což se dosud nikdy nepodařilo.“ Sám má na vzniku výstavy nemalý podíl, protože expozice i reprezentativní monografie vycházejí z jeho letitého bádání.

Vedle knih je zde k vidění 289 položek, nicméně Jana Orlíková připouští, že pár mezer se určitě najde. Prý proto, že s některými díly se jejich soukromí majitelé nedokázali ani na tři měsíce rozloučit.

František Tichý - Vlastní podobizna, 1944.

František Tichý - Podobizna Jiřího Titěry, 1944.

František Tichý - Milosrdný Samaritán, 1949.

František Tichý - Torero, 1930.

František Tichý - Hadí muž, 1931.

František Tichý - Klaun s opičkou, 1933.

František Tichý - Pařížské střechy (Paříž s Eiffelovou věží), 1935.

František Tichý - Kouzelník, 1934-1935.

František Tichý - Podobizna Josefa Sudka, 1936.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Papírové hlavy z řady Lowpolya a jejich autor Ivan Zabíral
V kadeřnictví se nemusí jen stříhat vlasy. Mohou sem i zvířecí hlavy

Se zajímavým konceptem do Prahy přišel kadeřnický salon Joshua. Ve svých prostorách se rozhodl otevřít dočasnou, takzvanou pop up galerii. Od minulého týdne...  celý článek

Z výstava Manifesto Juliana Rosefeldta
OBRAZEM: Za výstavu Manifesto by si Blanchettová zasloužila třetího Oscara

Australská herečka a držitelka dvou Oscarů Cate Blanchettová už dlouho nemusí nikoho přesvědčovat o svém hereckém talentu. Nová výstava Manifesto v Národní...  celý článek

Luba Bakičová
OBRAZEM: Křehká síla skla jde do aukce. Oslňuje a hraje barvami

Od začátku října návštěvníky pražského Tančícího domu oslňují sklářské poklady vystavované v rámci třetího ročníku Křehké síly skla. Už tento čtvrtek jdou díla...  celý článek

Grafton Recruitment Praha
Technik manipulačního zařízení - Slatina 20 000 Kč

Grafton Recruitment Praha
Jihomoravský kraj
nabízený plat: 20 000 - 26 000 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.