Díky tomu byl McFerrin před koncertem už zase plný hudby, zpěvem odpovídal dokonce na švitoření mobilního telefonu a zpíval také během našeho rozhovoru, kterého se zúčastnil i aranžér a dirigent Roger Treece, duchovní otec zpěvákova nového alba VOCAbuLarieS. Společně vystoupí ještě v sobotu 8. května v Ostravě.
Jak se vám pracovalo s českým sborem?
Roger Treece: Báječně! Je na nich vidět, že jsou to dobře připravení profesionálové. Přesto to bylo obtížnější, než jsem si myslel, a to na těchto koncertech ani moc nezpívám. Prvotřídní zpěv přenechávám prvotřídním českým zpěvákům! Ta hudba je prostě moc nová.
V čem?
Roger Treece: Není nová v tom smyslu, že by před námi nikdo neskládal v tomto duchu nebo že bychom si vymýšleli nové rytmy, ale tím, jak všechno zapadá do sebe. Na rozdíl od vážné hudby mají tyhle koncerty silný, konzistentní rytmus. Ne jako v popu, kde začne hrát kapela a tempo zustává stejné celou písničku, není to blízké ani funku nebo rocku... rytmicky děláme hudbu skoro klasickou, tempo se místy upravuje nebo uprostřed písničky poskočí o čtvrtinu taktu. Vychází to i ze způsobu, jakým funguje kmenový zpěv, rhythm’n’blues nebo řekněme vyzrálejší pop music.
Na rozdíl od desky Vocabularies ale nemáte orchestr ani perkuse.
Bobby McFerrin: Tahle hudba vlastně orchestr nevyžaduje, ani na desce není zdaleka nejdůležitější. VOCAbuLarieS vznikly kvůli tomu, že mě v minulosti oslovovaly vokální ansámbly a ptaly se, kdy konečně složím něco, s čím by mohly pracovat. Proto jsou VOCAbuLarieS určené vokálnímu sboru.
Ten ale neimprovizuje?
Bobby McFerrin: To ne, ale má k tomu možnost, i když třeba víc omezenou, než když vystupuji se svým ansámblem Voicestra, ve kterém působí i Roger.
Roger Treece: Všechno pro český sbor je napsané v notách, ale to ještě neznamená, že to při koncertě zazpívají stejně. Když se dostaneme do improvizační pasáže a mně se zachce něco udělat jinak, prostě jim uprostřed skladby určím, že mají něco zopakovat nebo se chytit toho, co zrovna udělal Bobby. Odsud pokračujeme zase k záchytným bodům v té konkrétní skladbě.
To je úplně jiný model než na vašich předchozích deskách.
Roger Treece: Bobby ještě nikdy neudělal takovouhle desku! I když VOCAbuLarieS vznikly díky jeho nahrávkám, kterými jsem se během let probíral. Dám vám příklad: v písničce Messages, kterou jsme na koncertě hráli, je jedna docela složitá pasáž (společně zpívají nosný motiv). Bobby to zničehonic zaimprovizoval během jednoho vystoupení s Voicestrou před patnácti lety. Je to v pětičtvrtečním taktu a Bobby si v něm vymyslel takové ostinato (opakování jednohlasého tématu, zatímco ostatní rozvíjejí hlavní myšlenku, pozn. aut.). Na desce jsme to prohodili, takže Bobby si může zpívat, co chce, a sbor drží ostinato.
Vzniklo takhle více skladeb?
Bobby McFerrin: V tomhle případě se Roger prostě chytil té ostinátní linky a napsal pro ni několik dalších minut, ze kterých se stal střed skladby. A tak to fungovalo i obecně. Seděl celé dny ve studiu, poslouchal staré nahrávky Voicestry a snažil se na ně improvizovat nebo zkoušet různé melodie. Když se mu něco líbilo, napsal to a pak jsme to společně s dalšími zpěváky zkusili přivést k životu.
Program vašich českých vystoupení tenhle model přejímá?
Bobby McFerrin: Vlastně ano. Náš sbor zpívá hudbu, která je sice napsaná v notách, ale má v sobě improvizační duch, protože z něj ty nápady vychází. Že je to všechno napsané v notách je výhoda, bez toho by nebylo možné sbor uřídit. Roger je výborný dirigent, ale taky má jenom dvě ruce.
Do Prahy jste přivezli i skladby Baby a Garden, které jsou z vašeho staršího alba Medicine Music.
Bobby McFerrin: Když jsme je kdysi zpívali s Voicestrou, zněly úplně jinak. Tomuhle českému sboru jsme dali čtyři starší skladby s čerstvým aranžmá z Vocabularies. Zatím jsme je naživo hráli jen v San Francisku, v Praze je to náš teprve druhý koncert a protože kvůli islandské sopce odpadlo vystoupení v Paříži, měli jste tu vlastně evropskou premiéru.
Roger Treece: Tohle je úplně jiný sbor než ten v sanfranciském Nob Hillu. Zvlášť oceňuji, jak profesionálně se připravili a jak jsou pro hudbu zapálení. První den jsme neměli čas pořádně zkoušet a nebyl jsem si jistý, jestli se jim do skladby Wailers vůbec bude chtít. Tak se ptám - zkusíme ještě tuhle? A oni začali nadšeně jásat, že ano, ať si to zazpíváme. Úžasné!
Sborová improvizace je minimální kvůli vám?
Bobby McFerrin: Co se týče sboru, ten mě opravdu ničím nemůže překvapit, leda že to zazpívají úplně bezchybně! Zato já mám noty opravdu flexibilní, protože mi do nich Roger napsal témata nebo riffy, které jsem sám před lety někde improvizoval. Když jsme se na turné připravovali, zjistili jsme, že pro mě vlastně Roger nemusel nic skládat, protože se v té muzice automaticky orientuji. Proto se svých not nedržím, naopak spoléhám na instinkt a zpívám, co mě v danou chvilku napadne.
Přivádí vás album VOCAbuLarieS zpět ke klasické hudbě?
Bobby McFerrin: Ano i ne. Můj vztah k vážné hudbě je pořád stejný, i když už jsem pár let nedirigoval žádné orchestry a ani se na to v blízké době nechystám. Nechybí mi to, ale přesto si pořád myslím, že Mozart je asi největší hudební génius, který kdy žil. Mozart a Miles Davis, samozřejmě!
Chopin je pro Bobbyho ideální, protože jen málo zpěváků pokryje hlasové rozpětí klavíru. Ukázal jsem mu Minutový valčík, on si ho prohlédl a prohlásil, že mu to nebude dělat potíže. Vděčí za to rokům, které strávil s klasickou hudbou i tomu, jak se naučil přezpívat houslové party. Mírně si je poupraví pro svůj čtyřoktávový hlas a posluchač to ani nepozná.
Ptám se, protože teď prý chystáte chopinovský projekt...
GIL GOLDSTEIN O BOBBYM MCFERRINOVI
Bobby McFerrin: Za pár dnů jedeme do Polska, kde u příležitosti výročí Chopinova narození odehrajeme pár skladeb. Nikdy jsem Chopina nedirigoval a i tentokrát si zazpívám jen pár klavírních preludií. Ale v srpnu na festivalu v Šlesvicku-Holštýnsku chystáme projekt s velkým aranžérem Gilem Goldsteinem. Bude to celovečerní chopinovský program v našem duchu, se skladbami od Chopina, s polskou lidovou hudbou i muzikou, která Chopina ovlivnila. Jen mi to má manažerka Linda musí včas připomenout, protože já občas nevím, kde mi hlava stojí. Vím akorát, že dnes večer hraji, že zítra mám volno a že turné ještě zdaleka nekončí.
