Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nejslavnější česká dýdžejka Ladida

  10:29aktualizováno  10:29
Pro tisíce mladých je bohyní víkendových večírků a úspěšná je i daleko za českými hranicemi. Osmadvacetiletá Ladida začínala jako kadeřnice a už ve škole se hádala s učiteli. Když ji později rozzlobili jako modelku, vrhla se do něčeho jiného - osm let hraje techno v klubech. FOTOGRAFIE
Změna k horšímu? Ani ne. "Žiju si hodně nad české poměry," říká otevřeně.

* Začínala jste jako modelka, ale nakonec dostala přednost i hudba. Proč vlastně?
Měla jsem v modelingu špatné zkušenosti. Nikdo sice nechtěl, abych se s ním za práci vyspala, ale jednou jsme točili celý den reklamu na kosmetickou firmu a v jednu ráno na mě spadlo velké zrcadlo. Rozbilo se, mně začaly ze šoku téct slzy a výsledek byl ten, že na mě začali nelidsky řvát: Co brečíš? Rozmažeš si make-up! Tehdy jsem si řekla, že už mě tahle práce nebaví.

* V jaký moment jste se rozhodla, že roztočíte desky na gramofonech?
Už na vůbec první party, která se konala v pražské Radosti - okamžitě jsem byla nahoře u dýdžeje a koukala se, jak hraje. Od té chvíle jsem věděla, že mi nestačí jenom si to užívat, ale že chci být sama šamanem.

* Rozená exhibicionistka?
Ale já netoužila po tom, aby po mně všichni koukali, jen jsem chtěla být tvořivá. Rozumíte? Když hrajete, vytváříte atmosféru a dostáváte od lidí zpětnou vazbu, což jako tanečník zažít nemůžete.

* Často hrajete v zahraničí. Upřímně -pomohlo vám, že jste si jako pěkná holka občas pohrála s chlapy, kteří pak mohli vaší kariéře pomoct?
Vždycky je lepší být přátelský a dýdžej by se neměl bavit jen o tom, v kolik hodin hraje a kdy mu dají peníze. Ale já když člověka nemiluju, tak nikdy nejdu až do plnejch.

* Takže nic nebylo?
Třeba se zahraničním dýdžejem jsem chodila, ale přes milence jsem dobré kšefty nedostávala. A mimochodem - když už jsem měla vztah s dýdžejem, nešlo to dohromady. Pro mě je lepší mít někoho z jiného světa.

* A já si myslel, že právě takový partner by pro vás byl ideální. Protože obyčejný mužský těžko vyjde se ženou, která žije hlavně po nocích.
Ale to jsou jen víkendy, v pondělí vstávám v devět ráno a přes týden funguju normálně. Ale i tak to někteří partneři ne-skousli. Chlapi se chtějí o holku starat a u mě občas nezvládali, že mám v taneční hudbě dobré postavení a často cestuju.

* Ale neumím si představit, že byste žila s úředníkem, který chodí do kanceláře.
Tak to by opravdu nešlo. Po mnoha neúspěších jsem nakonec našla někoho, kdo je na tom jako já - taky hodně cestuje a zatím synchronizujeme.

* Umělec? Sportovec?
Sportovec. Bod pro vás.

* Reprezentant?
Reprezentant?! Kdyby slyšel tohle slovo! (Ladida paroduje škleb svého přitele) Úspěšný je, ale reprezentantem se necítí. Náš nejlepší jezdec na snowboardu. Nedávno jsem se vrátila z hor, kde mě učil jezdit, a bylo to fakt drsný - vztekala jsem se jako malý dítě.

* Vím, že jste chodila do hereckého kurzu. Hrajete někde?
Hmm. V reklamách. Teď jsem natáčela jednu na rakouská kasina.

* Kvůli penězům?
To samozřejmě taky, ale hlavně mám štěstí na reklamy zábavné. Třeba nedávno jsem v reklamě na bacardi hrála diskžokeje a hlavní roli měla kočka, která fakt uměla tancovat, to jsem v životě neviděla... Reklama na kasina, to byla zase pohádka, jak Popelka ke štěstí přišla - prostě vyhrála prachy. Ale polívku bych asi nepropagovala.

* Divadlo byste si zkusit nechtěla?
Musím se soustředit na muziku, takže jedině, kdyby chtěl s něčím pomoct Jaroslav Dušek. Do toho bych šla okamžitě, protože se mi všechny jeho Vizity hodně líbily. Ale říkám - času je fakt málo.

Jedinkrát jsem se rozplakala

* Představoval jsem si, že mají dýdžejové od pondělka do čtvrtka pohodu.
Třeba dneska jsem tři hodiny seděla u internetu a zařizovala hraní pro sebe i pro kamarády, na jaro jsem si domluvila Singapur a Jakartu. Do toho jsem kadeřnice, takže ke mně chodí známí na stříhání. A když mám nějaký hudební nápad, zavřu se na hodinu na dvě do svého studia. Určitě nekoukám doma na televizi.

* Asi si umím představit, jak vypadá taneční party v Holandsku nebo Chorvatsku. Ale jak třeba v Rusku?
Hrála jsem v Sankt Petěrburgu a lidi v klubu byli úplně stejní jako u nás. Neviděla jsem rozdíl. Podnik to byl profesionální, super technika... Jen chlapi byli malinko ostřejší vůči ženskejm, hned jdou na věc. Říkala jsem, nesahejte na mě, ale oni to asi nemyslí špatně, tam to je spíš zvyk.

* A co v přísném Singapuru? Tam se sotva může někdo opít anebo zfetovat do bezvědomí.
Asi může, ale většina to nedělá. Jsou disciplinovaní. Tam se mi líbilo moc, jen mají v asijských zemích příliš silné klimatizace - musela jsem hrát ve svetru.

* Zažila jste v nějaké zemi party, která vás hodně překvapila?
Třeba v Tokiu jsem si všimla, že zbyly na zemi jen čtyři kelímky. To jsem nechápala, protože u nás je vždycky hroznej bordel. A ani jsem tam neviděla žádné velké oči, oni možná vůbec neberou drogy. Jinak pro zajímavost - vstupné do toho klubu, kde mají dveře na fotobuňku a podobné technické vychytávky, bylo čtyřicet eur.

* Kvůli čemu vás v klubech vaši fanoušci nejčastěji oslovují?
Občas chtějí něco na památku, ale nosím na sobě hlavně věci, které mi někdo dal, takže nerozdávám. A jsou i zajímavější přání - teď za mnou v Brně přišel kluk, abych zahrála svoji desku, a já mu říkám, jasně, zahraju. A on: Ale já chci, abys zahrála tu, kterou držím v ruce. Prostě si koupil můj vinyl a chtěl, abych ho ohmatala,

* Dá se říct, že je nejznámější česká dýdžejka bohatá? Mnohem bohatší než průměrný Čech?
Žiju si docela dobře.

* Vzpomenete si, kdy jste dostala svůj první honorář za party?
Pět set korun za tu vůbec první. Na téhle úrovni se pak ještě asi rok mé honoráře pohybovaly.

* A kolik může špičkový český dýdžej žádat dnes?
Za jednu noc si vydělá přes polovinu průměrné mzdy. Ale takové u nás spočítáme na prstech jedné ruky. A samozřejmě to není nic třeba proti slavnému Carlu Coxovi, který hrál nedávno v Brně - to šlo skoro o sedmi-místnou částku. Ale odečtěte z našich honorářů třicet procent daň, pak musíme nakupovat desky - a dobrá gramofonová jehla, ta taky stojí čtyři tisíce... Takže jo, vyděláme hodně peněz, ale režie je docela vysoká.

* Jaké akce jako dýdžejka odmítáte, ačkoli jsou dobře placené?
Nevracím se tam, kde bylo špatné technické zázemí, třeba jsem nemohla dýchat, protože chyběla klimatizace. A v jižních Čechách je město, kde lidi nechodí na party kvůli muzice a kde jaksi nemám důvod vystoupit. Muzika nepodporuje lidi v jejich zábavě, protože oni tam chodí kvůli něčemu jinému.

* Co firemní večírky?
Už nikdy nechci hrát tam, kde stojí lidi u bufetových stolečků. Zažila jsme to jednou a bylo to divný - každých deset minut mě přerušovali: Panstvo, teď k vám promluví Iva Kubelková.

* Říkala jste si někdy, že ta práce nemá smysl?
No... Jedno hraní bylo špatný. Tam jsem plakala, protože mi jeden opilec řekl hnusnou větu, kterou jsem nezvládla: "Co to hraješ za sr...?" Tenkrát mě to ranilo. Dávno chápu, že se nemůžu líbit všem, ale tenkrát mi přišlo, že říká něco důležitého.

* Slyšel jsem, že jste si na střední škole nerozuměla s učiteli. Jste hodně nepoddajná povaha? Anebo jste už tehdy věděla, že se budete pravděpodobně živit něčím jiným?
To jsem určitě netušila, práci kadeřnice jsem měla ráda. Ale bavila jsem se s učiteli jako rovný s rovnými, a to se dva roky po revoluci ještě nenosilo. Při studiu bylo hlavní držet hubu a krok. Dnes už se s nimi možná komunikovat dá, ale tenkrát jsem dostala dvojku z chování jen za to, že jsem učitelce při výtvarné výchově řekla, že nějaký stín na nákresu nemůže vypadat tak, jak vypadá. Průšvih.

* Pořád si takhle jdete za svým? Jste například schopná vykašlat se na hraní, když klub nedodrží podmínky?
To asi ne. Když už se lidi sejdou, tak jim nemůžu říct, že je pořadatel neschopnej. Tak zatnu zuby a odehraju to.

* Potkáváte se často s neschopnými pořadateli?
I svině se v našem byznysu najdou - jednu jsem v prosinci potkala ve Slovinsku. Hrála jsem tam v klubu a nedostala zaplaceno. Jo, když nepřijdou lidi, tak to se dá pochopit, ale tady bylo plno. I tak mě chtěl pořadatel vyhodit jen tak, bez peněz, na ulici. V sedm ráno jsem stála proti tomu padesátiletému týpkovi a on jen opakoval, že mi nic nedá: "Chceš zavolat policii? To klidně udělám za tebe," říkal. Já bych tomu přičmoudlýmu dědkovi nejradši jsem vrazila, ale k čemu by to bylo? Peníze mi stejně nedá a má tam známý... Ale tohle se stává jen výjimečně.

Drogy? Nikoho nesoudím

* Už před vámi hrála v Česku velká dýdžejská jména. Loutka, Bidlo... Byl zpočátku velký problém dostat se do jejich komunity?
Nikdy to nebyly mé vzory, neříkala jsem si, že chci být jako oni, a prvních pár let jsem mezi ně nezapadla. Kluci hráli pomaleji, já byla hodně divoká, takže mě nebrali.

* Byly tam z jejich strany předsudky k ženě za gramofony?
Spíš se jim nelíbilo, jak hraju. Dnes už je to dávno pryč, bavíme se jako kamarádi a já si s Loutkou klidně zahraju. Už uznávám, že tenkrát měli pravdu. Mně asi tři roky trvalo, než jsem si vypracovala techniku, a teprve pak mě přijali.

* Projeví se u zkušených dýdžejů pud sebezáchovy a začnou se mírnit s drogami?
Já s nimi přestala, i když si stejně myslím, že konopí léčí. Ale tuhle se mě jeden kolega na dýdžejské konferenci ve Francii zeptal, jak můžu hrát, když neberu drogy. A tak jsem mu odpověděla, že zase nechápu, jak může spousta ostatních smažiť každej tejden a ještě tady bejt. Ale vzhledem k tomu, co jsem si prožila, tyhle lidi nesoudím. Jen se dokážu bavit i bez toho a taky hraju nejlíp střízlivá.

* Co že jste si to prožila?
Pár věcí jsem si vyzkoušela. A neskončila jsem proto, že bych měla špatnou zkušenost, spíš ji měl někdo z mých známých. Vzal si něco špatnýho a já pak volala na Drop in, co mám dělat. Teď jsem četla, zeje České republice vytýkáno testování extází v klubech, a vůbec to nechápu. Vždyť tohle je jediná dobrá věc, která u nás je - lidi si můžou otestovat, s čím experimentujou.

* Věříte, že se z taneční hudby stane ještě větší byznys a jednou budou z dýdžejů hvězdy typu Lucie Bílé?
Může bejt, i když si po pravdě nemyslím, že bych jednou měla příjmy jako ona. Navíc brzo přijde generace s novou módní hudbou. Nedávno jsem prováděla pár lidí londýnským nočním životem a viděla, jak se mladí vracejí k punku, jak nosí asymetricky sestříhané barevné vlasy, vytahaná trička... Mně se to nelíbí, protože punk je životní postoj, ale tohle je jen móda. Ale jede to tam.

* Osm let jste obklopená extrémně hlasitou a rychlou muzikou, myslíte, že by vám to doktoři pochválili?
Asi bych byla pořád unavená, kdybych nevyvažovala práci chozením na sluníčko, ježděním k oceánu a životosprávou. Takže chodím cvičit, vařím si zdravě, no a uši mi ještě drží pohromadě gingo, tabletky z nejstaršího stromu na světě. Prokrví to mozek a je to prevence proti poruchám sluchu.

* Používáte špunty do uší?
Když mám někdy čtyři vystoupení po sobě, tak je v klubu nosím, ale vyndám je těsně před svým nástupem za gramofony. Jinak bych totiž hrála asi tak, jako bych přitom stála někde za dveřma.

* Mám pocit, že je dost lidí na pravidelné zábavě v klubech závislých a ani přibývající léta je z toho nevyléčí. Neodmítá ta komunita dospět?
Ani ne, moje maminka taky chodí na party. Už je jí padesát, ale v Roxy vydrží do rána a prvním metrem jede domů.

* Baví ji to, nebo chodí kvůli vám?
Ptala jsem se známých a prý tancuje a baví se, přitom je tam sama a nepije. Takže dokud ti slouží tělo, nemysli na to, kolik ti je. Když si člověk začne myslet, že už někam nepatří, tak mu to taky brzo někdo řekne.

* Takže nevidíte mezi lidmi v tanečních klubech příliš vysoké procento zamrzlých puberťáků?
Jen kvůli tomu, že si jdou zatancovat? Ne. Lepší je mít každý víkend mejdany než zpeciválovitět. Zrovna teď mi taxikář říkal, jak už nikam nechodí, a já si pomyslela, jo, stává se z tebe hromada sádla a zleniví ti i duše. Což je průšvih.

* Jak by se konkrétně u vás slučovala práce s rodinou?
Znám dýdžejky s dětmi. Jen bych asi nechtěla hrát s bubnem, i když jedna kamarádka to zvládala do sedmého měsíce a dítě je teď v pohodě - když slyší techno, usne. Ale sama bych do toho nešla, protože dítě v břiše si mezi těmi decibely musí říkat, co se děje. Momentálně to stejně není aktuální a máma už se ani neptá. Neříkám, že nikdy, ale teď ještě nespěchám.

* Myslíte, že budete mít žaludek na techno třeba do čtyřiceti?
Nevím, co bude příští týden, ale dovedu si představit, že si i v těch čtyřiceti párkrát do roka zahraju. To už asi rodinu mít budu, takže se v hudbě soustředím spíš na skládání ve studiu. Jen musím doufat, že uši zůstanou zdravé.

Kdo je Ladida?
Nedávno osmadvacetiletá Ladida (pro přátele Linda) chodila v dětství do taneční a hudební školy, ale stala se kadeřnicí a několik let se úspěšně živila jako modelka. Roku 1995 se seznámila s majiteli hudebního obchodu Delirium Records v Curychu a ti ji začali zasvěcovat do mixování taneční hudby. Přesně v té době začal být tento styl (v jejím případě techno) populární i v Praze. Ladida se chytila příležitosti za gramofony klubu Radost FX, dnes je z ní naše nejslavnější dýdžejka, která hraje často po celém světě. Loni hrála například na hlavním pódiu berlínské Love Parade, akce, které se zúčastnilo 600 000 lidí. Letos ji hudební časopis Report ocenil jako nejlepšího dýdžeje za rok 2003.

Ladida na Creamfields.

Ladida na Creamfields.

Nejslavnější česká dýdžejka Ladida.

Nejslavnější česká dýdžejka Ladida.

Nejslavnější česká dýdžejka Ladida.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Joanne K. Rowlingová - Festival spisovatelů v Torontu (23. října 2007)
Umělci reagují na brexit. Rowlingová by chtěla kouzlo, Cher se raduje

Rozhodnutí Britů vystoupit z Evropské unie komentují na sociálních sítích i umělci. Autorka Harryho Pottera, spisovatelka J. K. Rowlingová, si zoufale přeje...  celý článek

Klasik českého kresleného humoru Vladimír Renčín
Zemřel kreslíř Vladimír Renčín, autor postaviček Dlabáčka či Rambouska

Po dlouhé nemoci zemřel jeden z nejznámějších klasiků českého kresleného humoru Vladimír Renčín. Ilustrátorovi a karikaturistovi bylo 75 let. Renčín je autorem...  celý článek

Z loňských oslav na Národní třídě
Pikous chce na Národní třídě slavit, i kdyby pak měl jíst jen topinky

Díky, že můžem! se jmenuje akce, kterou na 17. listopadu na pražskou Národní třídu chystá Martin Pikous. „Nechceme nadávat u piva, provolávat patetická hesla,...  celý článek

Vyfoťte, vystavte, prodejte
Vyfoťte, vystavte, prodejte

Prodávejte jednoduše přes mobilní aplikaci Bazar eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.