Sarah Jessica Parkerová v komedii Morganovi, ve které hraje s Hughem Grantem.

Sarah Jessica Parkerová v komedii Morganovi, ve které hraje s Hughem Grantem. | foto: Falcon

Nejsem Carrie a bez města můžu klidně žít, říká Sarah Jesica Parkerová

  • 19
V nové romantické komedii Morganovi se s manželem Hughem Grantem stěhují z New Yorku na venkov. "Nevím, proč si lidé myslí, že bych postrádala večírky. Nejsem Carrie. Ve skutečnosti žiju docela obyčejný život," řekla hvězda seriálu Sex ve městě Sarah Jessica Parkerová v exkluzivním rozhovoru pro MF DNES.

Sarah Jessica Parkerová pro diváky nejspíš už asi navždy bude hlavně Carrie Bradshawovou ze seriálu Sex ve městě. Do Londýna ovšem zavítala jako filmová partnerka Hugha Granta, se kterým hraje v romantické komedii Morganovi. - Čtěte Na Hugha Granta nemá ani "Carrie" v mini

Po premiéře, na které mrzla jen v mikroskopických růžových šatečkách, ji čekal maraton rozhovorů a viditelně ji to nijak netěšilo. Rozčilovala se, omlouvala a kličkovala: "Hughie, zlato! Díkybohu, že jsi přišel. Pojď to vzít za mě," padla kolem krku svému hereckému kolegovi, když se objevil ve dveřích o něco dřív, než bylo v plánu. Přesto se nakonec rozpovídala.

Kolikátý rozhovor už poskytujete?
Radši to ani nepočítám.

Asi se při takových interview pěkně nudíte, že...
Mám být upřímná? Ano, nudím. Vím, že jsou potřeba, protože jen tak se o novém filmu dozví hodně lidí. Ale nebudu tvrdit, že mě baví odpovídat stále na ty samé otázky. A věřte mi, že doopravdy stejné bývají. Na druhou stranu, práce někde u pásu by byla horší, takže si nestěžuju.

Jak jste si užila premiéru? Doopravdy vám nebyla zima?
Víte, já žiju v jednom z nejstudenějších měst vůbec, takže londýnské počasí mi připadalo vlastně vlídné.

Musím říct, že mi byla zima za vás. Neustále jste si sundávala kabát...
... a zase jsem se po něm sápala, že? Víte, před fotografy člověk musí "prodat" oblečení a boty, ale když jsou to šatičky, jako jsem měla já, trochu to studí. (směje se)

Premiéra filmu Morganovi (boty Sarah Jessica Parkerové)Premiéra filmu Morganovi (Sarah Jessica Parkerová)

Ve filmu hrajete s Hughem Grantem manžele, kteří jsou nuceni přestěhovat se z New Yorku na venkov. Umíte si něco takového představit?
Řekněme, že umím, ale jen za předpokladu, že s sebou budu moct vzít rodinu. S ní bych asi byla šťastná kdekoli. Život v New Yorku miluju, ale zároveň vím, že na světě existuje spousta jiných úžasných míst, kde se dobře žije. Ať už je znám nebo ne.

Na venkově byste nemohla chodit na party a koktejly...
Ale vždyť já na večírky nechodím ani teď, kdy můžu. Nevím, proč si to o mně lidé myslí, asi za to může role Carrie, která je velmi společenská. Já ale žiju opravdu vcelku obyčejný život doma s rodinou. Vím, že jsem teď zklamala spoustu fanoušků, ale je to tak.

Co byste tedy z New Yorku postrádala nejvíc?
Chybělo by mi město jako takové. Lidi, kultura, barvy, vůně, zvuky. Chybělo by mi chození do divadla, chyběli by mi přátelé a známí, sourozenci. Když se mi stýská po domově – a to se mi stýská, protože jsem kvůli práci často na cestách – je to asi stejné, jako když se stýská vám tady v Londýně. Předpokládám, že se vám stýská.

Přiznávám, že ani ne.
Dobře, tak vám ale určitě něco chybí. Maličkosti, obyčejné každodenní věci. To je to, co bych postrádala. Stejně je zvláštní, že se vám nestýská. Opravdu byste se hned teď nerozjela domů? Myslíte to vážně?

Samozřejmě. Ale je pravda, že nejsem na cestách tak často jako vy.
Na tom něco bude.

Jak o svém životě mluvíte, vypadá to, že jste v New Yorku skutečně spokojená.
Víceméně ano. Myslím, že už jen fakt, že mám, co mít chci, a že jsem, kde být chci, je něco, čeho bych si měla vážit. Ne každý má to štěstí. Ne každý dělá, co ho baví, ve městě, které si sám vybral. Spousta rodin musí za prací tam, kam by se nikdy nevydala. My také hodně jezdíme, ale to je jiné – děláme to dobrovolně.

Takže na rozdíl od své postavy dobrovolně opouštíte New York?
Snažíme se poznat maximum míst, která se od New Yorku liší. Jiné kultury, jiné zvyky. Máme například dům v Irsku, neuvěřitelně nádherný kout země to je. Milujeme to tam. A myslím, že právě díky cestování jsme tolerantnější a přizpůsobivější v normálním životě. Chci tím říct, že v New Yorku žijeme, protože jsme si ho sami vybrali, ale to neznamená, že bychom na něm lpěli a nedokázali bychom se přizpůsobit jinde.

Z filmu Morganovi

O čem jsou podle vás Morganovi? O úskalích manželství, o rodině a touze po dětech, o krizi středního věku?
Úplně se to stydím říct nahlas, ale mně nikdy nešlo analyzování filmů, takže nevím. Prostě jen doufám, že se vám ten film líbil, a víc neřeším.

Sama pro sebe jste si ale přece musela říct, co budete hrát...
Vy mě mučíte! Řekla bych, že Morganovi jsou takový tanec kolem témat, která běžně řešíme. Touha po dětech, strach o život, víra, partnerská důvěra, různé podoby závazků, to všechno v tom filmu najdete. Ale těžko vymyslím, co z toho je nejdůležitější. Rozhodně jsme nenatočili čistou romantickou komedii a zcela jistě to ani nikdo neměl v úmyslu. Vždyť už jen dialogy jsou na komedii dost vážné, mají postihnout složitost situace. Morganovi jsou blíž k dramatu než veselohře.

Ve filmu mimo jiné řešíte, zda dát nevěrnému manželovi druhou šanci. Myslíte, že na ni lidé obecně mají právo?
Nerada bych mluvila za všechny, nejsem k tomu povolaná. Navíc už vidím, jak to překroutíte v něco, co souvisí s mým osobním životem, a o to opravdu nestojím. Znám novináře. (směje se)

To tedy pěkně děkuju...
Ne vážně, nic ve zlém, ale nechci, aby se mi někdo vrtal v soukromí.

Přesto musíte odpovídat na otázky týkající se například vašeho, řekněme, nestandardního mateřství, kdy vaše děti odnosila náhradní matka.
Pokud souvisí s filmem, pak ano.

Zmiňuji to proto, že ve filmu prahnete po dítěti, stejně jako jste po něm prahla v reálném životě. Máme v tom vidět paralelu?
To určitě ne. Když film vznikal, už jsme děti čekali, a nikdo o tom nevěděl. Tvůrci se neměli jak inspirovat. Dokonce i o porodu věděla jen hrstka lidí.

Udržet takové tajemství devět měsíců, to chce vůli. Opravdu jste ho nikdy ani na chviličku netoužila vyzradit?
Opravdu ne. Miluji svého manžela a miluji naše společná tajemství. Samozřejmě to bylo obtížné zvládnout, ale důležité bylo to, co jsme prožívali my dva.

Premiéra filmu Morganovi (Sarah Jessica Parkerová)Z filmu Morganovi

Když už zmiňujete těhotenství: rozlítilo vás, když tu někdo zmínil údajný důvod onoho náhradního způsobu.
To tedy ano! Nevěřila jsem vlastním uším. Dotyčná novinářka se mě zeptala, zda jsem k takovému řešení nepřistoupila proto, že jsem nechtěla ztrácet čas těhotenstvím. Pak se omlouvala, že to byl jen pokus o žert, v což upřímně doufám, protože myslet si, že jsem nechtěla mít dítě kvůli práci, to opravdu vtipné není. Samozřejmě, že náhradní matka byla nouzové řešení, chtěli jsme větší rodinu a jiná možnost nebyla. Těhotenství je nádherná věc, požehnání. Kdyby to šlo, tak jsem těhotná celý život. Ta otázka mě prostě urazila.

Vidím, že se vás to skutečně dotklo.
Samozřejmě. Celá ta věc je vlastně zázrak. Uvědomte si, že žijeme v době, kdy si sami můžeme zvolit, co chceme. V době, kdy věda řeší situace, které dřív řešit nešly. A také že kolem nás existuje spousta výjimečných lidí, kteří jsou ochotni pro druhé obětovat vlastní život. Protože přesně to ta žena udělala – devět měsíců věnovala něčemu, co naší rodině přineslo maximální štěstí. Což je na tom asi to nejúžasnější.

Tak mě při té příležitosti napadlo: nežijete vy vlastně dva oddělené životy? Jeden veřejný, v médiích, a pak ten skutečný?
Jestli to tak cítíte... Řekla bych, že ne, a fakt, že se snažím vyjasnit lži a polopravdy, jako byla ta o mých dětech, je toho důkazem. Pochopitelně nedělám rozhovory proto, že bych si to užívala, ale protože mě k tomu váže smlouva s producenty: musím propagovat film a k tomu patří interview. Ale když to není nevyhnutelné, snažím se aspoň nemluvit o osobních věcech, což se mi daří čím dál tím líp. A taky mi, přiznávám se, vadí, když se mě novináři ptají jenom na mě, a ne na mé kolegy.

Tak to vás potěším: na Hugha Granta jsem se chtěla hodně vyptávat.
Do toho. Miluju tenhle film, byly to čtyři neuvěřitelné měsíce mého života. A miluju práci, kterou odvedl Hugh, umírám touhou o tom všem vyprávět.

Z filmu Morganovi

Grant o vás kdesi prohlásil, že jste jeho pravý opak. Zatímco on je "ze staré školy", vy jste prý aktivní, moderní, neodtrhnete se od mobilu a pořád přes něj něco organizujete. Je to tak?
On se neodtrhne od mobilu! (směje se) Tedy nemyslím si, že by taky organizoval, ale... Zkrátka řekla bych, že jsme si dost podobní.

Každopádně ho prý děláte šťastným, tvrdí, že jste jako sluníčko.
Vidíte, tak to máme oboustranné. Taky mě dělá šťastnou, mám ho strašně ráda, je to zlatíčko.

Takže jste taková šťastná dvojice.
Přesně tak, jen to tam napište: Sarah a Hugh jsou šťastný pár.

Jak vám ladil smysl pro humor? On je Brit, vy Američanka...
Je vtipný, chytrý, ironický, rozpustilý. Něco takového nemohlo neklapat.

Stříleli jste si ze sebe?
Stříleli jsme si z druhých i ze sebe.

Podělte se s námi o detaily.
To jsme si takhle jednou domluvili večeři. Ještě dřív, než začalo natáčení. Byla krátká, ale i tak jsme se stihli dohodnout, že na režiséra Marka Lawrence ušijeme boudu a řekneme mu, že to nedopadlo dobře. Že Hugh přespříliš pil a dělal mi návrhy a vůbec se choval nevhodně a vulgárně. Zkrátka že to byla katastrofa. Tak jsem šla domů, napsala jsem o té noci režisérovi dlouhatánský email. Hugh se zase sešel s producenty a evidentně jim odvyprávěl, jak to celé bylo zahanbující a trapné.

Z natáčení filmu Sex ve městě 2Z natáčení filmu Sex ve městě 2

Co následovalo?
Až zpětně jsem se dozvěděla, jaký rozruch jsme tím způsobili. Prý se kolem toho rozeběhla spousta akcí, lidé nevěděli, co dělat, báli se, že do filmu po takové zkušenosti nepůjdu. A dostala jsem stejně dlouhatánský omluvný mail od Marka. Nestálo v něm, že je Hugh opilec, jen že je to mrzí, ale že se s tím musím nějak srovnat. Tyhle fórky miluju.

Vraťme se k filmu: šla jste do něj i proto, že v něm nebyl žádný sex a žádné město?
O tom jsem popravdě nepřemýšlela. Ohromilo mě, že budu moct pracovat s Hughem, navíc Mark Lawrence má skvělou pověst a všichni mi říkali, jak je dobrý. Často točí v New Yorku, takže ho hodně mých kolegů zná, a vysloveně o něm básní. Ale je pravda, že má role může vzbuzovat dojem, že jsem chtěla být jiná. Ona totiž je hodně jiná. A neliší se jen od Carrie a ode mě samotné, liší se od spousty žen, které znám.

V čem?
Meryl vidí věci černobíle. Neumí se přizpůsobovat, chybí jí schopnost dělat kompromisy, což jí brání vrátit se zpátky k manželovi, nezapomenout na to, že právě na kompromisech život stojí. Je neskutečně romantická a nevinná, až překvapujícím způsobem romantická a nevinná. Mám tu postavu ráda, ale nejsem to já.

Mimochodem, jak se vám líbila kovbojská móda? Netrpěla jste bez svých obvyklých bot a šatů?
Zamilovala jsem si džíny "wranglerky", jsou moc pohodlné. Taky se mi líbil kovbojský klobouk. Mimochodem Hughovi nesmírně slušel, v kovbojském oblečení vypadá sexy. A opravdu mi vůbec nevadilo, že nemám podpatky a šaty. Je skvělé hrát někoho, koho jsem ještě nehrála. Teď myslím i bez ohledu na to, co má na sobě.

Z natáčení filmu Sex ve městě 2 - S.J.Parkerová ve stylu osmdesátek

Neláká vás teď ještě víc nějaká jiná, nekomediální role?
Může mě lákat, ale nemyslím, že bych to mohla jakkoli ovlivnit. Čekám, co přijde, a prostě se jen snažím vybrat, co mi připadá nejlepší. Role volím podle toho, co mě baví, a protože miluju romantické komedie – vždycky jsem je milovala, jako malá jsem na ně chodila každý rok o Vánocích – tak jsem vděčná, že v nich můžu hrát. Navíc jsem zjistila, že je fajn hrát zamilované lidi. (směje se)

Nemůžu se nezeptat: co máme čekat od Sexu ve městě 2?
Je to velké sousto, cestujeme po celém světě, abychom ho natočili. Bude velký, hodně filmový a taky doufám vtipný. Také v něm bude hodně zklamání a smutku... Říkáme tomu roadmovie pro čtyřicetileté.