Nejobsáhlejší český výbor z Ginsberga uvádí i dosud nepočeštěné básně

Zatím nejobsáhlejší výbor z díla jednoho z nejpodstatnějších amerických básníků 20. století Allena Ginsberga právě vychází u nakladatelství Maťa pod názvem Neposílejte mi už žádné dopisy.

Allen Ginsberg v 60. letech | foto: Profimedia.cz

Knihu, čítající více než 350 stran, sestavil překladatel, editor a odborník na moderní americkou literaturu Luboš Snížek, který je také autorem doslovu. Podle něj bylo cílem vzniku knihy postihnout aktuálnost a inspirativnost poezie Allena Ginsberga v celé široké škále básníkova umění, co se týče stylů, forem i témat.

Snížek zdůrazňuje, že chronologicky řazená kniha obsahuje první i poslední báseň z amerického souborného vydání Collected Poems: 1947–1997, které bylo hlavním zdrojem výboru. První báseň Ve společnosti pochází z jara 1947, kdy bylo Ginsbergovi 21 let, poslední Co už neudělám je autorem datována 30. března 1997. Týden nato, 5. dubna, Allen Ginsberg zemřel.

Ve společnosti

Přišel jsem na koktejlový večírek
a narazil tam na tři nebo čtyři teplouše,
jak spolu rozpráví po teploušsku.
Snažil jsem se být přátelský, ale
slyšel jsem se, že mluvím hipstersky.
"Rád tě poznávám," řekl jeden a
podíval se stranou. "Hmm," řekl jsem si. Pokoj
byl malý a byla v něm palanda
a kuchyňské vybavení:
lednička, kredenc, topinkovače, sporák;
zdálo se, že hostitelé v pokoji
akorát spí a vaří.
Mou poznámku ohledně toho vyslechli,
ale neocenili. Nabídli mi
občerstvení a já je přijal.
Snědl jsem masový sendvič,
obrovský sendvič z lidského masa,
což mi došlo, až když jsem se do něj zakousl,
protože v něm byla i špinavá prdel.

(výňatek, přeložil Luboš Snížek)

Allen Ginsberg v 50. letech

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Mezi těmito hranicemi se odehrává velké čtenářské dobrodružství, básnická cesta padesátiletou historií Spojených států i světa. Nejprve velmi hektická, postupem času stále buddhisticky více zklidněná, byť s občasnými až manickými výbuchy. Ani ve stáří totiž Allen Ginsberg nepřestával "zlobit", jakkoli se stal oficiální postavou americké kultury a hipsterský "ohoz" vyměnil za oblek a kravatu.

Ve výboru najdeme všechny z nejslavnějších Ginsbergových básní, od Kvílení a Kadiše až po Krále Majáles z května 1965, kdy Státní bezpečnost Ginsberga vypověděla z Prahy, a její pokračování Návrat krále Majáles, napsaný při jeho první porevoluční návštěvě Prahy v dubnu 1990. Většina básní už vyšla v předchozích Ginsbergovských výborech (Kvílení, 1990; Vylízanej mozek, 1991; Slovy a dechem, 2000; Karma červená, bílá a modrá, 2001), některé ale vycházejí v této knize česky poprvé.

Co už neudělám (Nostalgie)

Nikdy už nepojedu do Bulharska, mám tam knížku & pozvání
To samé Albánie, pozvali mě vloni, soukromě, šíbři s loterií a zotavující se alkoholici,
osvícení poetové pradávného kraje Bran Hádu
Nenavštívím ani Lhasu, nebudu bydlet v Hiltonu ani doma u Ngawanga Geleka & vyčerpaný nevystoupím na Potálu
Nikdy se nevrátím do Káší, "nejstaršího, nepřetržitě obydleného města na světě", nevykoupu se v Ganze & neusednu jako dřív s Peterem na manikarnickém ghátu,      v Purí nenavštívím znovu boha Džagannátha, nevrátím se do Bírbhúmu, nezapíšu si vyprávění Khakiho Báby
Nevyslechnu s Philipem program hudebních festivalů v Madrásu
Nevrátím se, abych si dal se starším Sunílem & mladými básníky z kaváren čaj
Nezmotám si hlavu na špalíku v opiovém doupěti v čínské čtvrti, neminu hotel Moslem, jeho střechu, Klempířskou ulici, Čaudhrí čauk u žároviště ghátu Nímtola, nezakouřím si gándžu na břehu Huglí

(výňatek, přeložil Josef Rauvolf)

Allen Ginsberg v 90. letech

Výbor Neposílejte mi už žádné dopisy, jenž je ilustrován Ginsbergovými kresbami, uvádí autorovy verše, počeštěné českou překladatelskou elitou Janem Zábranou, Jiřím Joskem, Josefem Rauvolfem, Františkem Vaškem, Martinem Machovcem, Jiřím Popelem, Pavlou Jonssonovou, Lubomírem Brožkem a samozřejmě samotným editorem.