Dvojalbum s "aktualizovaným" názvem Zeměměřič atd./Nahrávky 1978 vychází jen pár týdnů po nejnovější desce Vlastimila Třešňáka a jeho Bandu Němý suflér (recenzi najdete zde). Bude pokřtěno dnes na koncertě v pražském kulturním centru Kaštan. Jako hosté vystoupí Vladimír Merta a Vladimír Veit.
"Jiří Pallas na dálku ze Švédska domluvil nahrávání s pražákem Robinem Hájkem, který jako jeden z mála v Čechách vlastnil magnetofon Revox. U Hájků v kuchyni jsme měli dvě sezení a na dva mikrofony desku nahráli. Nahraný pásek se, už nevím jak, propašoval do Švédska. Moc jsem nevěřil, že to Jiří Pallas, čerstvý emigrant ve Švédsku, vydá. Já bych si v cizině po měsíci pobytu neuměl zařídit ani rybářský lístek." Tak vzpomínal Třešňák na okolnosti vzniku Zeměměřiče v rozhovoru v roce 2007.
Je důležité si připomenout základní fakta: v roce 1978, tedy po podpisu Charty 77, byl Vlastimil Třešňák, dříve jedna z hlavních opor písničkářského sdružení Šafrán (které produkčně a manažersky vedl výše zmíněný Jiří Pallas), persona non grata. Se vším, co k tomu patřilo, v první řadě tedy zákazy jakékoli veřejné činnosti včetně koncertování. Veškeré "popotahování" vyvrcholilo v roce 1982 Třešňákovou přinucenou emigrací.
Logicky tedy nepřicházelo v úvahu, aby Vlastimil Třešňák vydal v Československu jakékoli nahrávky. Po odchodu Jiřího Pallase do švédského exilu se naskytla možnost písničkářovo debutové album vydat venku na značce, kterou Pallas v Uppsale založil a kterou přirozeně pojmenoval Šafrán. Vydal na ní ostatně řadu dalších kultovních nahrávek českého folku, kupříkladu alba Hutkova, Krylova či Veitova.
Zeměměřič je jakoby vytrysklý z beznaděje rozvinuté normalizace, ve své syrovosti a originalitě, ale také poezii má ovšem absolutní přesah, který všem písním zajišťuje nejen nadčasovost, při níž nehraje roli datum vzniku, ale přímo stálou aktuálnost. Neboť hluboké lidské pocity, byť pokaždé opisované dobovými prostředky a metaforami, zůstávají stále stejné.
Svou roli pro působivost alba sehrály bezpochyby i "polní" podmínky, za jakých bylo natáčeno. "Nahrával jsem s tím, že nakonec třeba žádná deska nevyjde. Kdybych věděl, že určitě vyjde, možná bych se nějak připravil. Koupil bych nové struny a harmoniky. Takhle to bylo spontánní. Robin Hájek mi prostě jednoho dne řekl: ´Jdem nahrávat!´ A šli jsme. Někdy jsme já nebo Robin Hájek magnetofon zastavili a začalo se od začátku. Ale žádný playback, krabičky, komprese, echo a podobné fígle nebyly k mání, jen ty dva mikrofony. Pásku bylo naštěstí dost," vzpomínal Třešňák s odstupem bezmála třiceti let.
Nahrávky, jak je představuje aktuální podoba dvojalba, pocházejí ze dvou "sezení": v únoru a květnu 1978. Deset písniček z květnového "setu" bylo vybráno na klasickou podobu alba Zeměměřič. Většinu z nich zde slyšíme i v mladší "únorové" variantě, textově a hudebně změněné obvykle jen minimálně, zato zahrané často s poměrně odlišným "feelingem", který u tak emotivního interpreta, jakým Třešňák vždy byl, je velmi podstatnou složkou interpretace.
Kromě písní známých z původního Zeměměřiče se na dvojalbu nacházejí také skladby, které byly připojeny k CD reedici alba v roce 1997 a také písničky, které dosud nebyly zveřejněny nikdy, případně v jiných verzích, ať už na kompilaci Šafrán (jež oficiálně vyšla až po sametové revoluci) nebo - v odlišných úpravách - na Třešňákově druhém albu Koh-i-noor v roce 1983.
Každé absolutní tvrzení je samozřejmě tématem k diskusi a takovýmito soudy by se nemělo plýtvat. Většina posluchačů, obeznámených s historií i současností českého písničkářství, se ale nejspíš shodne na několika nahrávkách, které představují úhelné kameny tohoto žánru. A pak už je čistě na osobních preferencích každého jedince, aby onu maximu "nejlepšího alba" přisoudil jedinému titulu sám za sebe. Třešňákův Zeměměřič, v původní a dvojnásob v této rozšířené verzi, je rozhodně jedním z nejžhavějších kandidátů.
Vlastimil Třešňák: Zeměměřič atd./Nahrávky 1978
vyd. Galén, čas 73:50, 74:00
Hodnocení iDNES.cz: 100 %
