Zdeněk Zelenka, scenárista a režisér
Jsou chvíle, kdy i chlapovi zvlhnou oči, a to se mi právě stalo. Není divu, odešel mi kamarád z nejbližších, člověk, od kterého jsem se – a není to fráze – opravdu hodně naučil, a to nejen v profesi. Laskavý, vzdělaný, moudrý Jiří. Vždy elegantní, velký diplomat i při těch nejsložitějších jednáních. Profesionál, člověk pevných zásad, velký kumštýř. V téhle chvíli ani nechci vzpomínat na jeho dílo, mé vzpomínky patří pouze jemu. Autorovi a člověku, který za sebou zanechal nesmazatelnou stopu nejen v kultuře, ale i v mém osobním životě.
Matej Mináč, režisér a dokumentarista
Jsem úplně otřesený. Jirkovi Hubačovi vlastně vděčím za to, že jsem se stal filmařem. Mně, tehdy úplnému začátečníkovi, dal důvěru, napsal nádherný scénář Všichni moji blízcí s úžasnými charaktery v mezních situacích a s dialogy, které si podmanily diváky na celém světě. V Jirkových scenářích bylo všechno vyvážené a přesné jako na lékařských vahách, humor, moudrosť, napětí a cit a perfektní plnokrvné dialogy, ze kterých si mnohé si diváci pamatují. Ale především v nich byla lidskost, člověčina. Setkání s ním bylo vždycky svátkem a mnohému mě naučil. Nikdy mu neprestanu být vděčný. S touto ztrátou se český film, televize a divadlo nikdy nevyrovná.
Tereza Brodská, herečka
Nevím co říkat, všechno by vyznělo jako fráze, a pro mě je přitom odchod Jiřího HUbače tak hluboká bolest. Jeden čas jsme spolu opravdu intenzivně točili, takže si teď zpětně vybavuju, jak obrovský kus krásné práce tady nechal. Ale hlavně na něj vzpomínám jako na člověka - milého, hodného, nádherného. Jak jsme spolu chodívali na kafíčka do Café Paříž a dlouhé hodiny si jenom povídali. Co jeho žena, která je tak úžasná, jak těžko jí teď musí být... Vyřiďte jí prosím, že na ni strašně moc myslím.
Jiří Strach, režisér
On byl ještě z té vřele staré školy, která nezáviděla, když se někomu z kolegů něco povedlo. Nikdy nezapomenu na jeho telefonát, když viděl Operaci Silver A ... on uměl pochválit, uměl ocenit. Radil mi, ať se hlavně nenechám strhnout k seriálům, ať si cvičím rukopis na solitérech, ať nepodlehnu televizáckým kompromisům... A tak jsem ho poslechl. Svou zkušenost si nenechával pro sebe, předával řemeslo, pořád jsem se od něj učil. Půvabná byla setkání v jeho oblíbené kavárně hotelu Paříž, kdy jsem ho měl na pár hodin jen pro sebe. Vždycky jsem vedle něj propadal skepsi nad svou nevzdělaností - obzvláště v literatuře, ale vždycky jsem odcházel s pocitem, že vyprávět filmem o lidskost má hluboký smysl a nic krásnějšího není. ...Svěřil mi svůj scénář, adaptaci Kuprinova "Souboje". Za deset let se bohužel v ČT nenašla vůle k jeho realizaci. Prý příliš drahé.... No ano, ono carské Rusko nelze točit za tři padesát jako soap operu! ...Jednou ho natočím. Protože ten text je mimořádně skvělý. Jen pan Hubač už ho neuvidí na plátně, ale bude se na něj dívat z nebe. Lidem s tak vřelým moudrým srdcem je totiž nebeská brána otevřená dokořán.
