Neil Young

Neil Young | foto: Profimedia.cz

Neil Young s prstem na spoušti míří na Bushe

Neil Young, hipíř a prototyp pacifisty, odjistil zbraň, kterou jako kdyby mu vtiskla do ruky Matka: Jdi!

Jedna z nejsilnějších písní – politických projektilů nového alba šedesátiletého písničkáře míří na hruď George Buse: Volejme prezidenta k zodpovědnosti!, Let’s Impeach The President.

Nová, dosud pouze "virtuální" deska Living With War byla už před vydáním k mání (tedy spíš ke stažení) na oficiálních Youngových stránkách a svou bojovností způsobila takový rozruch, jako by se málem vracela revoluční nálada 60 let.

Nechme stranou hnidopišské diskuse o tom, má-li kanadský občan (Young žije v Americe už čtyřicet let bez amerického občanství) právo na kritiku americké zahraniční politiky, mnohem zajímavější je album samo o sobě také s přihlédnutím k vývoji zpěvákovy politické přízně.

Dobře si pamatujeme na šok, který Neil Young zůsobil v polovině 80. let přímou podporou prezidenta Reagana (ostatně tím podpořil i nás v České kotlině) a ještě lépe si vybavíme velmi emotivní písničku Let’s Roll, kterou reagoval na letecké teroristické útoky.

"Byl bych čekal, že takové písně napíše někdo z té generace mezi osmnácti a dvaadvaceti lety," pravil poněkud zklamaně kmet Young,  autor ryze protiválečné písničky Ohio, jíž v roce 1970 reagoval na zabití čtyř proti válce ve Vietnamu protestujících studentů na Kent State University.

Albem Living With War se Kanaďan obrací k americkému národu s jednoduchým posláním: americký národ je v zásadě dobrý, jen má mizerné vládní úředníky, ministry a prezidenta – snad také proto v deseti písních přečasto (snad symbolicky) zazní gospelový sbor: v naprosto vážně míněné písni Amerika je krásná zní středoevropskému uchu už napůl jako kýč.

Ale abychom Youngovi nekřivdili. Většina písniček už dvaatřicátého řadového alba si uchovává nepopiratelný skladatelský um, dnes už Youngův styl, jakkoli je sám, jistě s nadsázkou, označuje za "metalově-folkové protestní písně". A k té razanci mu dopomáhá výborná rytmika (Chad Cromwell a Rick Rosa) známá z tak vynikajících desek jako Ragged Glory či Freedom.

K nejsilnějším skladbám patří krom titulní skladby také After The Garden: i v ostrém prohlášení Nepotřebujeme tuhle smradlavou válku si Young uchovává důvěryhodnost. V Shock & Awe při kvílení elektrických kytar prohlašuje, že "historie krutě odsoudí tuhle přílišnou důvěru."

Po téměř sentimentálním countyrockovém vyznání na předchozí desce Prairie Wind je nové album docela šokující, ale taková je nejspíš i doba.

NEIL YOUNG - Living With War
Warner Music, délka CD 41:54
Hodnocení MF DNES: