Neil Young: At The Cellar Door
Album je sestřihem záznamu koncertů, které se odehrály ve dnech 20. listopadu až 2. prosince 1970 ve známém washingtonském klubu The Cellar Door. Ten je na hudební scéně mimo jiné pověstný tím, že odtud pochází série mimořádných nahrávek jazzového trumpetisty Milese Davise The Cellar Door Sessions, též z roku 1970.
Koncerty proběhly po pětiměsíční Youngově koncertní pauze a čtyři měsíce po vydání jeho slavného, už v době vydání velmi úspěšného alba After The Goldrush. Proto také koncertní program a následný sestřih na albu, do kterého se vešlo třináct položek, obsahuje řadu známých písní právě z tohoto alba, jednoho z nejúspěšnějších v Youngově diskografii.
Kromě titulní písně to jsou také velmi křehké, oproti proaranžovanějším studiovým originálům jen s akustickou kytarou nebo klavírem zahrané písničky Tell Me Why, Only Love Can Break Your Heart, Don't Let It Bring You Down a Birds.
To, že Neil Young vystupoval v tomto klubovém prostředí zcela sólově, mu umožnilo kromě novinek, které posluchači měli v hlavě z právě vydaného alba, také "vyzkoušet" na publiku zcela nové kousky, které ještě nebyly do drážek gramofonových desek zachyceny.
A jsou mezi nimi i velmi slavné písně, například nádherná Old Man, kterou Young vydal až o dva roky později na svém dalším mimořádně umělecky i komerčně úspěšném albu Harvest, a jež je mimochodem českým posluchačům dobře známá coby Moje místo od folkrockové skupiny Marsyas.
Až usedavě krásná je i křehká See the Sky About to Rain s klavírem, kterou v kapelové verzi vydal zpěvák na albu On The Beach v roce 1974. A ve stejném zvukovém hávu zpěv a klavír zní i slavná Cinnamon Girl, jedna z nejznámějších Youngových písní, která byla ozdobou alba Everybody Knows This Is Nowhere, jež vyšlo rok před koncerty v The Cellar Door a posluchači už její první tóny tudíž vítají potleskem.
Neil Young
Pro Neila Younga koncerty vždycky byly, jak je z tohoto alba, ale i z mnoha jiných podobných, často pirátsky vydaných, jakousi písničkářskou laboratoří. Nebál se publiku hrát skladby, které měl v podstatě v rozpracované podobě, nebál se experimentovat s jejich aranžmá či formami, dokud nevybrousil výsledný tvar.
Ani ten ale nikdy nebyl definitivní, jak víme z jeho koncertů, n akterých občas uvádí své klasické hity v překvapivých podobách.
Ale právě k tomu, abychom si mohli Youngovo koncertní nasazení v různých sestavách vychutnat, slouží edice nazvaná Archive Performance Series, jejíž součástí je i album Live At The Cellar Door. Písničkář ji nevydává chronologicky, takže v ní už vyšly jeho neznámé koncertní nahrávky z konce 60. let, stejně jako záznam countryové etapy z poloviny osmé dekády nebo koncert z roku 1992 z období alba Harvest Moon.
