Michael Katz Krefeld při návštěvě Prahy

Michael Katz Krefeld při návštěvě Prahy | foto: Barbora Sýkorová

Nechávejte po sobě závěti, radí spisovatelům „dánský Nesbø“ Krefeld

  • 1
"Je to fascinující. Místo jako stvořené pro vraždu," prohlásil dánský spisovatel Michael Katz Krefeld v podzemním labyrintu čističky odpadních vod v pražské Bubenči. Ze všech pamětihodností, které mohl během návštěvy Prahy vidět, si vybral právě muzeum kanalizace. "Tady by mohl Havran řešit svůj příští případ," dodal.

Tonutí (obálka knihy)

Jeden z nejprodávanějších dánských autorů krimi je se svým expolicistou Thomasem Ravnsholdtem, přezdívaným Havran, úspěšný ve dvaceti zemích na třech kontinentech. Před pár lety začal pracovat na ambiciózním projektu – osmisvazkové detektivní sérii, v níž vyšetřování zavede Havrana do osmi různých velkoměst.

Pátrání po sadistickém vrahovi, který preparuje ženy jako zvířata, si vybral jako jedno z témat první knihy Vyšinutí (č. Paseka 2014), odehrávající se ve Stockholmu. V následujícím Tonutí (č. Paseka), které u nás právě vyšlo, musí Havran sledovat pachatele do Berlína a čelit zločinům, jejich kořeny sahají do časů Stasi a Berlínské zdi.

Proč jste poslal Havrana právě do Berlína?
Mám Berlín rád. Kdykoliv jsem potřeboval inspiraci, jel jsem tam, už mnohokrát. Cítil jsem potřebu vytvořit příběh, který by měl toto město v sobě, včetně jeho komunistické minulosti. Nebydlel jsem v hotelu, ale pronajímal jsem si dům nebo byt v bývalém Východním Berlíně. Trávil jsem hodně času s místními lidmi a vyslechl si mnoho příběhů. Někdo se zmínil, že jeho sestra byla ve vězení, jiný, že strýce sledovala Stasi. Postupně sbíráte kousky mozaiky. Zajímal jsem se o krutost, na které komunistický systém stál, četl jsem o lidech, kteří se na něm podíleli. Mnozí z nich byli ovlivněni, řekněme, „ruskou“ tradicí. Nevěřili dokonce ani politikům, ale v silný systém. To mě fascinovalo. Proto jsem chtěl mít v knize člověka, který je oddaný své službě systému. Běžně je člověk oddaný svým blízkým, ale on svůj život věnuje práci pro silný režim, kterému věří. A pak přijde jeho selhání a to ho tak nějak polidští.

V románu příznačně nazvaném Tonutí je nalezeno jedenáct nahých mužů utopených ve speciálních boxech. Pachatel používá zvrácenou podobu waterboardingu, kterou měla mít dle vašeho románu v repertoáru východoněmecká tajná služba. Kde jste k tomu přišel?
Navštívil jsem někdejší neblaze proslulou berlínskou věznici Hohenschönhausen. Od 90. let je z ní památník věnovaný obětem stalinismu a komunistického režimu. Po válce tam Sověti zřídili internační tábor, pak vyšetřovací vězení. V 50. letech převzala areál tajná policie Stasi, která ho rozšířila o další budovy s celami a místnostmi pro výslech. Většinu osazenstva tvořili političtí vězni. Někteří z těch, kteří to přežili, dnes provázejí návštěvníky muzea. Tím je to zajímavější. Můžete vidět cely a slyšet skutečné příběhy. Připadalo mi neuvěřitelné, že výslechové oddělení zabíralo v budově tolik místa jako samotné vězeňské cely. Ta budova, to nebylo jen vězení, to byl celý „výslechový ústav“. Všechno jsem si prošel a pečlivě prohlédl, abych to vstřebal a dokázal si ten systém představit. V podzemí byly vlhké a studené kobky bez oken, které původně používali Rusové, říkalo se jim ponorky. Působilo to velmi klaustrofobicky. Některé cely byly jako rakve, jen metr široké. Bachaři je mohli plnit vodou a praktikovat waterboarding. Chtěl jsem, aby k tomu můj pachatel přistoupil kreativně a vložil do toho trochu řemesla. Tak si vytvořil svou vlastní bednu...

Michael Katz Krefeld při autogramiádě v knihkupectví Fišer

Příteli agentovi platím víno

Zatímco vaši předchůdci typu Sjöwallová a Wahlöö vystačili s „obyčejnými“ mordy, vy a vaši skandinávští kolegové se předháníte ve vynalézavosti pachatelů, jejich sadismu a bizarních způsobech vraždění. Není v tom nebezpečí, že jakákoliv míra krutosti jednou čtenáři zevšední?
Také se mi nelíbí představa, že za chvíli už nebude ani dvacet vražd stačit k tomu, aby byl čtenář pořádně vylekaný. Na druhou stranu – zlo lidi odjakživa fascinuje, je to společná vášeň mezi autorem a čtenářem. Při jedné autogramiádě na kodaňském knižním veletrhu se u mě zastavila žena kolem osmdesátky a řekla: „Mám ráda vaše knihy, ale někdy jsou příliš krvavé a hrůzyplné.“ Odpověděl jsem: „To mě mrzí. Příště uberu.“ A ona na to: „Jen to nechte, vždyť je to tak dobře.“ Rád děsím sám sebe, těší mě vytvářet hrůzu a pak tím bavit čtenáře. Ale to je pro mě ten méně důležitý motiv k psaní. Především mě zajímají sociální a politické problémy. Ve Skandinávii máme potřebu o takových tématech debatovat. Souvisí to s naší vysokou životní úrovní. Život už není jen každodenní boj, člověk se dívá na věci s odstupem, má pak širší perspektivu. Ze zahraničí k nám proniknul agresivnější typ kriminality. Ve Vyšinutí píšu o pašování lidí spojeném s prostitucí, které se za poslední léta stalo ve Skandinávii závažným problémem. Snažil jsem se na něj nahlédnout očima dívek - obětí. Víme, že jsou týrané, míra ponižování a násilí na nich je obrovská. Domníval jsem se, že to musí být úplně odlidšťující, že bytosti, které byly vystaveny takovému pokoření, už musí myslet jen na své utrpení. Ale když jsem mluvil s lidmi z organizací, které těm dívkám poskytují pomoc, zjistil jsem, že je mezi nimi solidarita a snaha si navzájem pomoct. To byl pro mě silný zážitek.

Spolupracujete s policií?
Můj nejbližší přítel je bývalý tajný agent. Podílel se na utajených operacích proti pašerákům drog, měl za úkol infiltrovat se do gangů v podsvětí. Může o tom vyprávět spoustu historek. Pravidelně ho žádám o radu, konzultuju s ním akce, které do knih vkládám, třeba policejní zátahy. Využívám jeho zkušeností, aby byly situace věrohodně popsány. Oba máme rádi víno, tak si otevřeme láhev a já mu řeknu: Tak a teď mi povídej o tom a tom. A pak se snažím si to zapsat.

Dáváte mu provizi z prodaných knih?
Platím to víno.

Často býváte označován jako „dánský Nesbø“. Váš Havran je podobně jako Nesbøho Harry Hole melancholický samotář, jehož slabinou je pití. Oba hrdinové se zastávají slabších, zejména žen a dětí. Vás i Nesbøho zastupuje stejná švédská agentura.
Nečetl jsem od Nesbøho zdaleka všechno, ale mám ho rád, to přirovnán mi nevadí. Jako spisovatel se do Havrana velmi vžívám, aniž bych ho přirovnával či připodobňoval k někomu jinému. Je to postava, která má své chyby a právě ty slabiny mě baví prozkoumávat. Havran je velmi inteligentní, citlivý, ochotně se stará o slabší, na druhou stranu je v něm stále přítomna myšlenka na jeho zavražděnou ženu. A ta může kdykoliv vyvolat strašlivý vztek, kdy nevíme, co s Havranem udělá.

Michael Katz Krefeld při návštěvě Prahy

Milénium 4 je svatokrádež

Nedávno vyšlo pokračování Milénia Stiega Larssona z pera jiného autora. Jaký na to máte názor?
Právě teď probíhá v Dánsku ohledně Milénia 4 obrovská kauza. Byl jsem pozván do dánské televize a rozhlasu, abych vyjádřil svůj názor. Podle mě je svatokrádež, aby někdo psal za původního autora něco, do čeho neměl chuť. Je škoda, že to Stieg Larsson nezmínil ve své závěti, protože teď si můžeme leda ukazovat prstem, kdo je tím vinen. V televizi a rozhlase jsem především upozornil na to, že spisovatelé mívají chaos ve smlouvách a papírech, které podepisují. A to je největší chyba. Měli bychom do toho zavést pořádek. Proto radím každému spisovateli, aby napsal závěť, protože pak už se nemůže s jeho dílem nic stát, všechno je tam jasně řečeno. Já už jsem to do své závěti uvedl. Dělá se mi zle při pomyšlení, že by mi udělali to, co Larssonovi.

Podle skandinávské tsunami krimi literatury, která zaplavuje svět, to vypadá, jako by se severské země hemžili psychopaty a vrahy...
Skandinávie působí jako vzorová společnost, máme tu vysokou životní úroveň a v 90% je oblast skutečně bezpečná. Když přijedete do Kodaně, uvidíte, že čtvrť Christianshavn, kde žije Havran, je jednou z nejpříjemnějších v Kodani. Proto nás přitahuje vymýšlet pravý opak. Zčeřit poklidnou hladinu, nahlédnout, co se pod ní skrývá.

Michael Katz Krefeld (*1966)

Patří k nejprodávanějším autorům detektivek v Dánsku. Svoji kariéru zahájil jako scenárista krátkých filmů a televizních seriálů. Jeho první kniha, thriller Před bouří (2007), mu vynesla cenu Dánské akademie kriminálního románu za debut. Následovaly další tituly, z nichž Padá černý sníh byl zvolen dánskou detektivkou roku 2012 a získal nominaci na prestižní Skleněný klíč, skandinávskou cenu za nejlepší kriminální román. V současnosti Krefeld pracuje na sérii se soukromým detektivem Thomasem Ravnsholdtem, přezdívaným Havran. Tato řada vychází ve dvaceti zemích tří světadílů, mezi nimiž jsou např. Brazílie, Turecko a Japonsko. Prvního svazku s názvem Vyšinutí se v Dánsku prodalo 50 tisíc výtisků (2013, č. Paseka 2014), následovalo Tonutí (2014, č. Paseka 2015). Autorovým záměrem je napsat celkem osm svazků, v nichž vyšetřování zavede Havrana do osmi různých velkoměst. Paseka chystá k vydání též romány Stesk a Sekta.