Takový kompromis hledáme stále častěji, abychom vzájemně ospravedlnili soudobé podoby technologie, přírody a člověka. I proto můžeme být nadšeni například stavbami architektonické kanceláře Jana Kaplického Future Systems, jejíž tvorbu jsme nedávno poznali ve Veletržním paláci, ale i se samozřejmostí přijmout Havlíkovy uvolněné geometrie. Vždyť jeho obrazy lze vnímat třeba jako plošné otisky složitých trojrozměrných architektonických struktur Future Systems. Působí tak přirozeně, protože každému připomenou něco z osobní zkušenosti.
Přitom si zprvu ani neuvědomíme, jak pevně nás Havlík drží v sametových spárech manipulační hry. Záměrně navádí diváka do nějaké významové oblasti: například upozorní na historicky a regionálně podmíněný duchovní znak rotundy, ale ve chvíli našeho uspokojení nad jeho rozklíčováním nás zarazí sterilní lomenou barevností plastů. Můžeme veškerá pozorování a významy kombinovat, ale ve výsledku se spíše rozcházejí, než aby zazněl hlas jednoznačné výpovědi. "Aktuální barvy" nevrle vykřiknou na antropomorfizující freudovskou mušli. Jinde se kompozice rozpadne do nečitelných zrn počítačového monitoru, přestože pod nimi cítíme krajinný motiv. Elipsoidní UFO se rozhýbává před očima jako čistá geometrie. Čím déle kloužeme očima po Havlíkových malbách, tím jsou nezřetelnější. Popuzení se tak dostavuje později, ale přece.
Havlík je vlastně estétský provokatér. A provokuje i sebe, když své obrazy vytváří. Rukodělnost potlačuje prvotní kresbou na počítači, pak zase počítači vzdoruje náročným provedením maleb olejovými barvami. A obraz nedokončuje v ateliéru, ale přímo na výstavě, kde remixuje významy v závislosti na skutečném prostoru. Týrá se uváděním sebe sama do nekonkrétních vztahů média. Proniká k otázkám identity a identifikace. Jestliže se sám dává napospas protichůdné mnohosti podob své práce, přijímá i zodpovědnost za vzrušující a nebezpečně sebevyprazdňující hru "na čtení". Ovšem ve světě, který nás neustále nutí k pevným volbám a definicím, je nesmírně zdravé prožít zkušenost, o níž si nemůžeme myslet "téměř nic".
Autor studuje dějiny umění na FF UP v Olomouci
Vladimír Havlík: Otevřený soubor. Dům umění, České Budějovice. Výstava se koná do 25. dubna.
20. dubna 1999
