Poznala jste jako malá děti, které vyrostly za obdobných podmínek?
Znala jsem jich pár a překvapivě o tom mluvily velmi otevřeně. Některým změna rodiny opravdu zajistila lepší život, ale nebyl to případ všech. Bohužel neexistoval kontrolní mechanismus, který by pravidelně prověřil, jestli je v adoptivní rodině všechno v pořádku.
Bylo vám těchto vrstevníků líto?
Samozřejmě, ale spíše mě to děsilo. Být něčím dítětem je jedna z mála životních jistot, kterou máme, a i o tu je připravili.
Obálka knihy Navrátilka
Vaši hrdinku o ni připravili dokonce dvojitě. Nejdříve se jí vzdala biologická rodina, následně po mnoha letech i adoptivní.
To mě zajímalo. Zkoumat proces, kdy se ve třinácti letech musí dítě vrátit ke své původní rodině. Jak může takový podivný návrat ke kořenům bolet, nebo naopak. Je jí třináct let, svou identitu stále hledá, takže to není jednoduché. Ztrácí pocit, že někam náleží, a jako žena se snaží pochopit rozhodnutí obou svých matek.
Vás maminka sice nikdy neopustila, přesto mluvíte o podobně složitém vztahu, jaký zažívá Navrátilka.
Ten syndrom opuštění znám, ale z jiného pohledu. Mě matka reálně opustit nemusela, abych ho zažila. Byla to rolnice, která celý den pracovala na poli, a když se vrátila, věnovala se domácím pracím, nevěnovala mi tak žádnou pozornost. Chyběla mi její péče a přítomnost. To, co později chybí i Navrátilce.
Byla to její smrt, která vás přivedla v dospělém věku ke psaní? Ještě před pár lety jste se živila pouze jako dětská zubařka.
Byl to ten poslední impulz, který jsem potřebovala, abych začala se svými texty něco dělat. Psala jsem je totiž dlouhá léta – už od dětství. Ekonomické zázemí rodiny mi však neumožnilo jít si za svým snem už od mládí, takže jsem vystudovala na zubní lékařku.
Komplikovaný vztah mezi matkou a dcerou popisuje i vaše italská kolegyně, populární Elena Ferrante. Tušíte, proč se námět opakuje?
Neřekla bych, že to je čistě italský problém. Toto téma se opakuje napříč časem i územím. Matky po celém světě mají někdy potíže vybudovat si ke svému dítěti „ten správný“ vztah.
Myslíme, že jsme dobří lidé. Pravda to být nemusí, upozorňuje spisovatelka |
Myslíte, že cítí tlak společnosti?
Nevím, jestli zrovna společnosti. Mám dojem, že tu touhu být perfektní matkou vyvolávají děti samotné. Předpokládají, že je maminka dokonalá, a takové představě je těžké dostát.
Od otců však už taková očekávání nemají.
Ano, čtenáři se mi svěřovali, že je v Navrátilce vlastně tolik nepohoršuje rozhodnutí otce zbavit se dcery, ale spíše to, že matka se s ním rozhodne souhlasit. Je to dvousečné.
Nevadí vám to?
Je to divná souhra předsudků a myšlenkových stereotypů. Na druhou stranu nemůžeme popřít, že vztah mezi matkou a dítětem, obzvlášť ve velmi útlém dětství, je tím nejzásadnějším a odvíjí se od něj většina vztahů v pozdějším životě.
