Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Navrátil: Až vyhraju sportku, zmizím

  1:06aktualizováno  1:06
Jedna ze slavných Shakespearových tragédií se sice jmenuje Othello, ale žárlivého mouřenína v ní zpravidla zastíní padouch Jago. Ne jinak je tomu i v inscenaci Othella na Letních shakespearovských slavnostech, kde se k roli Jaga vrátil Oldřich Navrátil.

Oldřich Navrátil jako Jago v Othellovi | foto: Agentura Schok, Viktor Kronbauer

Váš Jago není žádný velký zloduch, ale plebejec, zlo spíše malé, leč zákeřné. Jak jste na tohle pojetí přišli?
To je spíš otázka na režiséra. Jago je pro mě hlavně velký manipulátor. Jeho špatné povahové rysy pramení z velké žárlivosti, tedy z toho, co sám probouzí v Othellovi. Nedávno prý nějací studenti v rámci školní práce hráli Jaga jako dobráka. Jenže Jago nemůže být hodný, protože text to nedovoluje. Tedy samozřejmě pokud ho nepřepíšete. Mistrovsky napsaný padouch, báječně se hraje. Kam se hrabe Othello!

Postava Othella je proti Jagovi skutečně trochu plochá...
Ano, přímý, důvěřivý trouba, naletí všem, co poctivost jen hrají, takže se dá krásně vodit za nos. To jsou Shakespearova slova. Jago je velký řečník, že všeho se umí vykroutit – a ještě  to vypadá, že má pravdu. Je zkrátka geniálně napsaný a od Martina Hilského výborně přeložený.

Jste znám svým nepatetickým postojem k herectví. Patrně tedy o rolích nesníte?
Možná to někoho naštve, ale pro mě je divadlo prostředek k obživě. Nic jiného neumím. Nejsem ani zručný řemeslník, ani vědec, takže mi nezbývá než dělat divadlo. To se však zase snažím dělat nejlépe, jak dokážu.

Není herectví těžší tím, že pracovním nástrojem je tělo a duše herce?  Řemeslník ani vědec se zdaleka nedávají tak všanc.
Takzvané obnažování sebe sama mi nevadí. Sám nejlépe vím, kdo jsem, čeho jsem schopen, a ostatní si mohou myslet, co chtějí. Vím dobře, jací lidé jsou. Stačí, když se na někoho podívám, a hned vidím, co v něm je.

Takhle prokouknete i režiséry?
Ano. Stalo se mi naštěstí jen párkrát za život, že jsem poznal, že s někým nemohu pracovat. Nerad bych jmenoval, ale když jsem tohle zjistil například v Divadle Husa na provázku, okamžitě jsem odešel.

V době, kdy jste na Provázku působil, to bylo slavné divadlo s evropským renomé. Dostat se tam muselo být pro absolventa JAMU něco jako sen.
Vybrali si mě hned na škole, takže jsem ze začátku hrál s Jirkou Pechou a Bolkem Polívkou. V mých očích to tehdy byli už staří pardálové. Skvělá škola. Jinak na Provázek nevzpomínám s nostalgií. Divadlo fungovalo jako přísná komunita s pravidly, ale jen pro soubor. Vedení si jelo po své linii. Zejména jeden režisér, o mrtvých jen dobře, měl třeba rozdělané tři věci naráz. Když jel do Bratislavy na kšeft, neřekl: Nezlobte se, skončíme dřív, mám práci jinde. Naopak ztropil povyk, prásknul dveřmi a běžel na rychlík. To jsem považoval za nepřijatelné.

Už jste se nikdy do stálého angažmá nevrátil?
Ne, s jedinou výjimkou. Půl roku jsem měl poloviční úvazek v dětském Divadle Minor, kde hraju v Klapzubově jedenáctce bratří Formanů. Souhlasil jsem jen proto, že ředitel je sympaťák a prosil, zda bych k nim nešel, prý aby se mnou mohl chlubit.

Co vás na herectví vlastně těší?
Upřímně  –  kdybych měl možnost si vybrat být na chatě, chodit na houby a starat se o zahrádku, nebo hrát jakoukoli postavu, hádejte, co bych si vybral?

Divadlo děláte opravdu jen proto, aby bylo na složenky?
Na to je těžko odpovědět. Trpěl bych, kdybych si na živobytí musel vydělávat třeba kopáním kanálů. Čas od času se stane, že přijdou pozorní diváci, představení šlape a najednou vznikne zvláštní souznění, napětí a jiskření mezi hledištěm a jevištěm. Pak je to nádhera. Ovšem nebývá to moc často.

K herectví vás dovedl váš středoškolský profesor, surrealista Ladislav Novák. Tatínek z vás zase chtěl mít učitele. Čím jste si přál být vy?
Učitelování mě lákalo jen kvůli dvouměsíčním prázdninám. Mám ovšem málo trpělivosti, takže je pro české školství dobře, že jsem se učitelem nestal. V divadle jsou taky dva měsíce prázdnin. I když to je relativní.

Třeba právě vy již druhé léto trávíte se Shakespearem.
No vidíte. Mám ale vsazenou sportku. A hned jak vyjde, mizím.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Tomáš Töpfer a Dagmar Havlová v představení Lev v zimě
Nemám tak krásné modré oči jako O’Toole, líčí Töpfer svého Lva v zimě

Tři bratři toužící po koruně, lstivá zhrzená manželka. To vše musí ve hře Lev v zimě, kterou proslavil i film s Peterem O’Toolem, řešit stárnoucí král Jindřich...  celý článek

Vilma Cibulková ve hře Kalifornská mlha
Střet matky s učitelkou. Vilma Cibulková rozplétá gordický uzel

Škola na předměstí Chicaga. Dvě ženy, učitelka a matka školáka, řeší zásadní problém. První nechala vyloučit syna té druhé na pět dní ze školy.  celý článek

Odhalení poštovní známky k půl století s Cimrmanem
VIDEO: Základy filatelie se otřásly. Je tu druhá známka s Cimrmanem

K padesátému výročí uvedení první cimrmanovské hry Akt přichystal soubor okolo Zdeňka Svěráka společně s Českou poštou novou Cimrmanovu známku. Na vzniku se...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.