Zaskočený byl i tvůrce, který se při přebírání Křišťálového glóbu "zmohl" v podstatě jen na skromné: Je mi fajn, děkuji. "Naše vítězství je opravdu šok," řekl krátce po skončení předávání iDNES.cz.
Ve své řeči jste děkoval ženě a třem producentům. Kdo z vás si cenu nakonec nechá?
Podělíme se o ní s producentem, který byl ve Varech se mnou. Budeme se střídat - měsíc ji budu mít já, měsíc on. Máme ohromnou radost, tak se o ni musíme podělit.
Jak vás vůbec napadlo natočit příběh o maniodepresivním otci, který se synovi svěří, že se chce zabít?
Zažil jsem to na vlastní kůži. Můj otec trpěl stejnou duševní poruchou jako filmový hrdina a taky mi jednoho dne oznámil, že chce spáchat sebevraždu. Ten moment se stal mou celoživotní noční můrou. Byla tak těžká, že jsem se ji rozhodl zpracovat. Už je to sice pětatřicet let, ale pocit, který jsem měl tehdy, si dodnes vybavuji.
Proč jste film natáčeli právě v Maroku?
Jednak jsem se vrátil do míst, kde jsem vyrůstal, což bylo právě Maroko. A jednak jsem příběh potřeboval izolovat. Točili jsme na pobřeží, kde nebylo nic, ani hospoda, jen pár baráčků a my. Nebylo kam utéct, člověku nezbývalo než sedět, hledět na oceán a přemýšlet o tom, co prožívá. A přesně to se mi hodilo, chtěl jsem, aby se herci soustředili jenom na svou roli.
Jaký dojem si odvážíte z Karlových Varů?
Pochopitelně báječný. Festival byl pro nás jedna velká party. S ohňostrojem na konci.
