"Chtěla jsem se soustředit na Balkán a přilehlé okolí. Je to zatím moje nejortodoxnější deska, " říká zpěvačka a violoncellistka. Návštěvníci koncertu, který začíná v 19.30 hodin, uslyší nové Velšmídové album pouze v pondělí v podání devíti muzikantů. Skupina se v tomto obsazení sešla pouze v nahrávacím studiu. Propříště svou novinku bude Natalie představovat na koncertech v komornější tříčlenné sestavě s kytarou, basou a violoncellem.
V jakém slova smyslu je vaše poslední deska nejortodoxnější?
V předchozích dvou případech jsem vycházela z toho, co jsme měli k dispozici jako kapela, jako nástrojové obsazení i jako žánr. Šlo o něco mezi folklorem, folkem a bluegrassem. Nyní jsem vycházela pouze z toho, co konkrétní píseň potřebuje. Podle toho jsem si přizvala muzikanty.
Trojjazyčný název na přebalu vyjadřuje nějaké exportní ambice desky?
To určitě ne. Chtěla jsem aby bylo člověku, který vezme desku do ruky, už na první pohled jasné, co je jejím obsahem. Původně jsem chtěla pouze srbský název Tuga, koja dušu muči. Zjistila jsem ale, že v tuzemsku by rozuměl málokdo.
Objeví se na desce nějaké kuriózní nástroje?
Jde především o lidové nástroje, jako jsou drnkací řecké buzuki nebo třeba bajan podobný naší harmonice anebo třeba tarogato, které je něco mezi hobojem a klarinetem podobné saxofonu. Dělá barvu Balkánu.
Na kompakt se vešlo sedmnáct písní. To je na dnešní poměry napěchovaná deska. Byl to záměr?
Chtěla jsem nahrát všechny písně, které nyní hrajeme. Uvažovala jsem, že bych si něco schovala. My jsem ale všechny písničky natočili a mně potom bylo líto některou z nich nezařadit. Navíc každá z mých předchozích desek představovala ucelený blok a mně by se něco odloženého později možná ani nehodilo.
Jak se mezi šesticí přizvaných muzikantů objevilo jméno Pavla Fajta?
Dělá občas něco podobného. Hlavně s ním byla velice příjemná spolupráce. Zavolala jsem mu a hned jsme se domluvili.
Neměla jste zúžený výběr kvůli tomu, že jste žena?
Asi bych skutečně nemohla zpívat, že třeba půjdu na vojnu. Některé písně jsem zčásti přetextovala.
Jak si může zájemce představit obsah písní. Jedná se o čistě milostné věci nebo také pijácké či obřadné? Jaká byla dramaturgie desky?
Nešla jsem primárně po textu, ale po muzice. Asi nejvíc písní je samozřejmě o lásce, ale té smutné, protože o té veselé se moc nezpívá ani u nás. Srbské písničky jsou hodně o pití. Ne ovšem v tom hlučném, haurském slova smyslu jako u nás. Srbové jsou spíše smutní a melancholičtí. V jedné klidné písni se zpívá: Buď skloním hlavu smutkem nebo začnu plakat nebo se opiju.
Není potom škoda, že u desky chybí tištěné texty?
Byl to záměr. Chystám totiž zpěvník všech etnických písniček, které se objevily už na mých předchozích dvou deskách. Kdyby mi někdo dal do ruky jen tak zpěvník srbských písní, asi bych moc nadšená nebyla. Lepší je písničky nejdříve slyšet.
Etnické muzice se věnujete už řádku let. Roste o ní v tuzemsku zájem, nebo spíše naopak?
Dobrou službu jí udělali pořadatelé různých festivalů. Dali lidem možnost zjistit, že se jedná o hezké věci a že není třeba poslouchat jenom angličtinu, folk anebo české písničkáře. Jinak se ale mnohá rádia stále dívají s nedůvěrou, i když nám v Brně jedna stanice vychází vstříc.
Písně prostě mechanicky přejímáte? V čem tkví váš autorský vklad?
Setkala jsem se s tím, že z původních lidovek dělají někde zcela něco jiného. Mockrát jsem musela najít písničce její původní podobu. Třeba v případě materiálu z Turecka šlo o normální bigbítovou kapelu s klávesy. Jako kdyby u nás Karel Gott zpíval čardáše s kapelou, s níž běžně hraje. Něco podobného slyšíte na Balkáně v rádiu zcela běžně.
Ve třech letech jste vydala tři desky. Není to závratné tempo?
Po roce se vždycky vzpamatuju a cítím, že chci dál nebo něco jiného. Můžeme hrát pořád dokola jenom věci z první desky. Otázkou je, za jak dlouho nás to přestane bavit, anebo ještě lépe, za jak dlouho to na nás bude vidět. Znám spoustu takových kapel.
Máte k Balkánu nějaký specifický vztah?
Líbí se mi především tamní muzika. Navíc tam svítí hodně slunce, v Řecku mají dobré víno a olivy.
 Zpěvačka a violoncellistka Natalie Velšmídová |
