Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nasluncevzetí Roberta Zucca v brněnském HaDivadle

  10:12aktualizováno  10:12
- Svou poslední hru Roberto Zucco psal francouzský dramatik Bernard-Marie Koltes těsně před smrtí - v roce 1989 zemřel na AIDS -, a to "podle skutečné události", nebo přesněji podle skutečné postavy. K textu, jejž nyní uvedlo brněnské HaDivadlo, jej inspirovala andělsky spanilá tvář hledaného zločince Roberta Succa na fotografii vylepené v metru.

Po vraždě rodičů se Roberto léčil na psychiatrii, poté studoval na univerzitě, aby nakonec zavraždil dalších zhruba šest lidí. Jeho dopadení probíhalo za dramatických okolností - navíc je živě přenášela televize. Životní příběh Robertův i smyšlený(?) příběh dívky-panny, která se na jedinou noc stala jeho milou, pak prozradila jeho jméno policistům a stále jej hledá, je pojednán zcela v anarchistickém - a poněkud i sentimentálním duchu, ne-li kánonu. Zločinné okolnosti dohánějí andělsky čisté bytosti ke krutým činům, neboť v tísnivém rodinném a represivním sociálním prostředí nemohou naplnit své touhy a ve svém zoufalství nevidí jiné cesty, jak stvrdit svou identitu a možná i jak ze svého bezduchého okolí "vyrazit" duši.
Peklo jsou ti druzí, prohlásil o podobném kontextu Jean-Paul Sartre a schytal to od altruistů všech odstínů. Koltes samozřejmě v Zuccovi vidí více než neštěstí nezařaditelného psychopata bez etických zábran (Succova pravděpodobná diagnóza stanovená jiným nástrojem útisku "nesprávnou" psychiatrií). Jeho příběh povyšuje na tragický mýtus autentické existence a hned na počátku hry ho uvádí v souvislost se staroíránským slunečním božstvem. Roberto Zucco, člověk osvobozený, nemusí již přelézat různé lidské hradby a předěly táhnoucí se do nekonečna, ale před svým pádem stane v jakémsi "poledni ducha" nad nimi.
Režisér Petr Štindl se při inscenaci soustředil především na vnitřní logiku příběhu a na krásu básnického jazyka Koltesovy hry - i když si prévertovské lyrismy místy říkají o tu menší, tu větší "shození". Zuccův divadelní "ikonostas" s výjevy ze života světcova se odehrává na jednotné scéně - v pozadí jsou troje schůdky, za nimi se rozevírají dveře a zdánlivě neúčelný ventilátor se v závěru se světly na svých lopatkách proměňuje ve vichrný sluneční kotouč. Na bílo natřené židle, stolky a rádio vpravo naznačují byt Robertových rodičů, později se zde odehrají výslechy u psacího stroje, jakož i "duchaplné" dialogy policistů. Marek Daniel odpovídá typově (dětsky nevinná tvář) Zuccovi, ale v představení je poněkud zastíněn Martou Bačíkovou v roli Dívky, jejíž monology i její pře se svou výrazností a čistotou dokonale "odrážejí" od prostředí spoutaného konvencemi a stereotypy, které svými pokryteckými zdrobnělinami a poetismy zastupuje Sestra (Mariana Chmelařová). U rodičů Dívky je navíc zdůrazněna jejich "telkovitost" domácími papučemi ve tvaru králíčků.
Jednou z nejpůsobivějších scén je Zuccův noční dialog s popleteným Starým mužem (Ján Sedal): v přítmí jakéhosi polospánku slyšíme v pozadí jejich slov ztišené vyvolávání stanic metra - když stařec osvícený novým poznáním vstupuje vysouvacími dveřmi v pozadí do oslepujícího denního světa, jako by se proměnil v buddhistického mnicha. I když se při představení většinou ocitáme ve světě pasáků, kurev nebo komentujících čumilů a pohybujeme se v jejich jazyce, slouží režii i dramaturgii ke cti, že "drží" paradoxní čistotu Koltesova dramatu a neuchyluje se k vulgárním gestům či naturalistické doslovnosti, které by se mohly při "šikovnějším" přístupu nabízet.
Pouze u obrazu s Elegantní dámou (Iva Volánková) není zřejmé, že Zucco nezabíjí její dítě "jen tak", ale že je prodlouženou rukou jejího podvědomého přání.

Bernard-Marie Koltes: Roberto Zucco
HaDivadlo Brno

překlad Roman Císař
režie Petr Štindl
scéna Jan Mariánský
hudba Marek Blatný
dramaturgie Janoš Krist

Premiéry 5. a 7. února

Autor:



Nejčtenější

Je to výprodej našeho kamarádství, reaguje Viewegh na slevy svých knih

Spisovatel Michal Viewegh v pořadu Za scénou

Euromedia, nový nakladatelský dům Michala Viewegha, láká na letní povídkový soubor Město mezi zelenými kopci, na kterém...

GLOSA: Brutal Assault opět dokázal, že patří k evropské špičce

Záběr z festivalu Brutal Assault 2018

Kolem 19 tisíc lidí dorazilo do areálu pevnosti Josefov v Jaroměři na letošní ročník festivalu Brutal Assault. A...



Spisovatelé napadli koncert Karla Gotta v Lipsku. Přitom žádný nebude

Karel Gott v pražské O2 areně 12. června 2018

Část Asociace spisovatelů se rozhodla napadnout říjnové vystoupení Karla Gotta v rámci Roku české kultury v Lipsku. Z...

KOMENTÁŘ: Dívejte se! Oscara získává největší tupost roku

John Nelson, Gerd Nefzer, Paul Lambert a Richard R. Hoover. To je sestava,...

Málokdy se vidí, aby více než šest tisíc vážených osobností spáchalo v jediném okamžiku hromadnou společenskou...

KVÍZ: Jak znáte Rychlé šípy a Jaroslava Foglara, plantážníci?

Rychlé šípy

Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka. Příběhy Rychlých šípů od Jaroslava Foglara hltaly...

Další z rubriky

Slovácko sa opět nesúdí. Nabídne skleničku vína a trochu melancholie

Milena Steinmasslová a Jozef Kroner v seriálu Slovácko sa nesúdí (1984)

Ústřední postava Divadelního spolku Kašpar Jakub Špalek má chalupu v Němčičkách na Slovácku. A právě na tomto místě,...

ANKETA: Následuje přestávka. Je to pro vás přežitek, nebo nutnost?

Opona jako symbol divadelní přestávky

Jsou ještě kina, kde se diváci dočkají přestávky během projekce? A co koncerty v halách? A jak si s přestávkou v dnešní...

Koně v cirkusu. Už se ozvali ochránci, drezúra to ale není, zní z Letné

Záběr z představení Bestias, která na Letní Letnou veze soubor Baro d´Evel Cirk...

Na nezvyklé zapojení zvířat láká jedna ze zahraničních hvězd letošního ročníku novocirkusového festivalu Letní Letná. V...

Najdete na iDNES.cz