RECENZE: Krade, lže, posmívá se invalidům. Oscarová školačka je na zabití

Proti Nabarvenému ptáčeti se v oscarové bitvě postaví také německý film Narušitel systému, který právě vstupuje do našich kin. Jeho malá hrdinka budí neskutečné pocity: strach o ni i z ní.

Nezvladatelné, odbojné, drzé, dokonce nebezpečné; ale pořád je to dítě. Neví si rady samo se sebou a nevědí si s ním rady ani dospělí, od matky zahlcené vlastními problémy přes vychovatelky z ústavů až po specialistu na mladé delikventy, který si devítiletou školačku pustí nejblíže. 

Navzdory andělské tvářičce je hrdinka snímku Narušitel systému na zabití a její představitelka Helena Zengelová dělá spontánně vše pro to, aby oscarová akademie zase jednou oprášila zvláštní sošku za dětský herecký výkon.

Od růžové ponožky po nenávistný pohled se zdá být jasno, kdo tu vede se systémem boj. Krade, lže, ubližuje menším, posmívá se invalidům, zase už ji vyloučili ze školy. 

Má nezvladatelné záchvaty vzteku, které se musí tlumit léky; kdykoli se někdo dotkne její tváře, probudí dávné trauma, takže dívenka vidí doslova rudě a při záchvatu ječí tak děsivě, až si člověk zacpává uši.

Ale přitom je to stále poraněné ptáče, které touží po návratu domů k matce, jež má už jiný život, partnera, děti a která se své dcery bojí.

Ano, Narušitel systému sice patří k snímkům, které rozdírají, ale přitom jednak nevydírá, jednak nepoužívá černobílé šablony. Na jedné straně má divák pochopení i pro trpící matku, která situaci prostě nezvládá, na straně druhé se mu srdce svírá, když dívka s nožem v ruce křičí „Ne, nejdu do školy!“ A její chorobný řev opravdu zle odpuzuje.

Na autorský a režijní debut je snímek Nory Fingscheidtové až úzkostlivě nestranný, spíše pozorovatelský, jako by se publika ptal – Schválně, co byste vyzkoušeli vy?

Narušitel systému

65 %

Německo, 2019, 118 min

Režie: Nora Fingscheidt

Scénář: Nora Fingscheidt

Hrají: Helena Zengel, Albrecht Schuch, Lisa Hagmeister, Gabriela Maria Schmeide, Melanie Straub, Victoria Trauttmansdorff, Maryam Zaree, Tedros Teclebrhan, Matthias Brenner, Barbara Philipp, Fine Belger, Imke Büchel, Roland Bonjour, Asad Schwarz, Jana Julia Roth, Gisa Flake, Axel Werner, Bärbel Schwarz, Till Butterbach, Julia Becker, Peter Schneider, Hadi Khanjanpour

Kinobox: 77 %

IMDb: 7.8

Rozhodně nevytváří falešný soucit ani nežebrá o sympatie k holčičce, která ubližuje, kudy chodí, dokonce i těm, kdo se jí snaží pomoci. Protože pokud už ve své osamělosti k někomu přilne, drží se ho jako klíště se strašidelnou vážností: „Kdybych zabila tvou ženu a tvoje dítě, měla bych tě jen pro sebe.“

Vyprávění se odvíjí jako na houpačce, kdykoli přijde náznak naděje, následuje další rána do zad. Scéna, kdy paradoxně školačka utěšuje bezmocně plačící sociální pracovnici, se zaryje do paměti podobně jako okamžik, kdy svírá cizí miminko coby rukojmí. 

Všichni chtějí to nejlepší, ale řešení neexistuje. Bludný kruh doufání a selhání se postupně zacyklí, což snímku trochu ubližuje, ještě více však ruší rádoby „umělecké“ prostřihy. Protože realita tu má síly až dost.