Co dělat, když těsně před premiérou nikdo neví, co tančit, a rozevlátý režisér – Velký šéf (Martin Zbrožek) má v baletní oblasti pořádné mezery? Nezbývá než oprášit libreto Adepta (Petr Zuska).
A za asistence pravé ruky Marcelky (Marcela Černačová) se vydat na scéně cestami, jimiž se od baroka ubíralo baletní umění.
Samozřejmě spolu s jeho nejslavnějšími osobnostmi: tanečníky, tanečnicemi a choreografy. Prvním není nikdo menší než Ludvík XIV. a jeho Tanec Apollóna, který pro ND podle dobových grafických tanečních záznamů nastudovala s Igorem Žukovem Helena Kazárová.
Přes rokokový menuet se přehoupneme k romantickému baletu Giselle a ke Korzárovi Mária Petipy, v němž exceluje mladičká posila souboru Viktor Konvalinka.
Prostor dostává Labutí jezero v tradiční ženské bílé a extravagantní mužské černé podobě. Nechybí ani Umírající labuť v choreografii Michaila Fokina (výborná Ivanna Illyenko).
Současnou choreografii pak zastupují Petr Zuska (V mlhách, Mariin sen), Jan Kodet (novinka Duel) a Jiří Kylián (Návrat do neznámé země). Všechny části komponovaného večera dávají zazářit baletnímu souboru.
Středobodem scény je lavička kdesi v parku. Na začátku na ní spřádá své baletní sny Adept, na konci tanečnice Marie Taglioni v Mariině snu.
Podle Baletománie je sice tanec sen, ale vykoupený dřinou a bolestí, jak nám názorně předvádí baletka s taškou plnou obinadel, mastí, náplastí. Může být plný smutku a zoufalství, taky se však při něm můžete hlasitě smát.