František Kaván: Umrlčí cesta (1895–1896) | foto: Národní galerie Praha

Národní galerie vystavuje dekadentní díla Františka Kavána

  • 0
Národní galerie v Praze připravila objevnou výstavu raných děl českého malíře Františka Kavána. Známý krajinář, žák Julia Mařáka, se zde projevuje ve své dekadentní a symbolistní rovině. Výstava v Konírně paláce Kinských potrvá do 13. května.

František Kaván: Milosrdenství... (1895–1896)

Rané dílo malíře a básníka Františka Kavána (1866–1941) může přinést určité překvapení i znalcům českého umění konce 19. století. Národní galerie v Praze prostřednictvím relativně malé výstavy, čítající necelých 60 exponátů, zpřístupňuje veřejnosti jeho obrazy, kresby a grafické listy vzniklé během pouhých pěti let, mezi roky 1894 až 1899. Nově objevená Kavánova díla, která Národní galerie nedávno získala, v mnohém rozbíjejí tradiční představu o Kavánově tvorbě.

Některé z těchto prací sice už byly k vidění na velkých výstavách a jsou reprodukovány v odborných publikacích (Dekadence, Sváry zření, Křičte ústa!), zde však vždy tvořily jen malý střípek z rozsáhlejší mozaiky, prezentující především období či tendenci, nikoliv dílo jediného autora.

Pohromadě jsou nyní zásluhou kurátorky Zuzany Novotné jako ucelený obraz jedné zajímavé a zároveň opomíjené vývojové etapy Kavánova díla vystaveny poprvé. Expozice odkrývá dosud málo známé souvislosti spletitých kořenů, z nichž se jen o několik let později začalo rodit české moderní umění.

Výstava se opírá především o práce na papíře, které z technických důvodů nelze vystavovat dlouhodobě. Symbolistní a dekadentní krajiny Františka Kavána představují podle autorky výstavy také mimořádně zajímavou spojnici mezi těmito tendencemi ve výtvarném umění a českou literaturou sklonku 19. století.

František Kaván se stýkal s dekadentními literáty z okruhu Moderní revue. Byl mu blízký nejen Karel Hlaváček, ale také mnozí další tehdejší básníci. Sám ostatně psal verše a byl překladatelem, zejména z ruštiny. Proto by právě vzájemný vliv literatury a výtvarného umění mohl být leitmotivem této komorní výstavy.

Pro srovnání s Kavánovou tvorbou posledních pěti let 19. století jsou v Konírně paláce Kinských v střídmém výběru vystavena obdobná díla Antonína Chittussiho, Karla Hlaváčka či Jaroslava Panušky. Kavánova dekadentní tvorba se tak znovu ocitla v relevantním kontextu, který návštěvníkovi umožňuje vcítění do zjitřené, ale inspirativní atmosféry přelomu 19. a 20. století, doby na prahu moderny.