Dražbu Srstka inicioval poté, co po několika exekucích v Themosu nebylo možné získat žádný majetek na uhrazení pohledávek, které Národní divadlo má vůči této firmě.
S Themosem, jehož budova na Národní třídě je napojena na centrální rozvod energie divadla, vedla česká první scéna v minulých letech soudní spory kvůli neplacení podílu na využívání energie. „Týkaly se peněz, které nám má tato firma platit za to, že budovu v zimě vytápíme, v létě chladíme a dodáváme tam elektřinu,“ uvádí Srstka.
Naprostou většinu soudních řízení divadlo pravomocně vyhrálo, provedlo se několik exekucí. Jedna se týkala účtu Themosu, když tam ještě zbývaly peníze; další se vztahovaly na desítku osobních aut této firmy. Dnešní pohledávka u Themosu podle Srstky činí zhruba pětadvacet milionů korun.
Loni na podzim o tom Srstka informoval ministra kultury Pavla Dostála a navrhl dvě alternativy řešení. První předpokládala, že do exekučního řízení vstoupí ND, respektive český stát, a koupí objekt, který mu před rokem 1990 plně patřil, zpět. Druhá varianta spočívala v tom, že objekt koupí někdo jiný a v kupní ceně uhradí pohledávky divadla.
Dostál se vyslovil pro druhou možnost, neboť, jak uvedl, stát na koupi peníze nemá. Srstku přesto mrzí, že ministr vybral druhou, pro divadlo méně výhodnou možnost. „Za ideální bych považoval, kdyby se budova vrátila Národnímu divadlu. Orchestru například chybí zkušebna, kterou by mohlo divadlo právě v těchto prostorách vybudovat,“ míní.
Zde je na místě připomenout historii nemovitosti. Dokončena byla v roce 1983, jako součást komplexu nových, železo-sklo-betonových budov, jež na Národní třídě přibyly k historické stavbě Národního divadla a z nichž je nejznámější Nová scéna.
Takzvaná restaurační budova tehdy dostala číslo popisné 1435, tedy totéž, jaké kdysi patřilo budově s pomocnými provozy ND. Ta se sice v letech 1933-1977 nacházela jinde, nedaleko odtud, v Divadelní ulici, ale protože účel staveb byl obdobný, dostala skleněná novostavba na Národní třídě totéž popisné číslo.
Po převratu přijalo Federální shromáždění zákon č. 298/1990 „k nápravě křivd způsobených řeholním řádům a kongregacím v padesátých letech, zejména protiprávním odnětím jejich nemovitého majetku“ a díky němu stát přidělil řádu svaté Voršily Římské unie kromě jiného budovu čp. 1435 včetně pozemku, na němž stojí. Podle tvrzení některých odborníků se tak stalo omylem v zákoně.
Nicméně celý tento akt proběhl v relativní tichosti; ND prý ani nevědělo, že restaurační budova se stala součástí oné kompenzace. Pravá mela nastala, když řád budovu prodal firmě Themos a ta ji nárokovala na divadle. To o ni po tahanicích přišlo.
K exekuci, kterou nyní navrhuje Národní divadlo, mohlo podle Srstky dojít už dávno. „Protistrana však využívá spousty právních možností, jak celou věc zdržet,“ krčí rameny. Ředitel se navíc obává, že ani dražba nemusí věc vyřešit. „Zatím není stanovena ani odhadní cena, protože Themos podmítá vpustit do budovy soudního znalce. To se může táhnout měsíce. A navíc objekt nikdo nemusí nikdo koupit, nemovitostí je v Praze na prodej dostatek. A budeme tam, kde jsme byli.“
Srstku trápí i ušlý zisk: „Budovu jsme ztratili, museli jsme proto převod čísla popisného 1435 na Voršily a pak na Themos ze zákona zaúčtovat do svých nákladů. To nás stálo 83 milionů. Plochy v objektu, v němž máme restauraci a klub, jsme mohli po celou dobu pronajímat. Ročně tak divadlo přichází o zhruba dvanáct milionů.“
Zástupce Themosu, který by se k případu vyjádřil, se nepodařilo kontaktovat.
 Národní divadlo |
