RECENZE: Měsíčňanky chodí nahé. Národní divadlo zahodilo i takovou šanci

  17:55aktualizováno  17:55
Pražské Národní divadlo uvedlo Janáčkovu satirickou operu Výlety páně Broučkovy. O čem se hraje, těžko říct. Nevyužita je dokonce i lechtivá představa toho, co čeká požitkářského měšťáka na Měsíci.

Jaroslav Březina (v popředí) v titulní úloze Janáčkovy opery Výlety páně Broučkovy v Národním divadle | foto: Patrik Borecký

Není úplně snadné podat dnešnímu publiku tuto satirickou operu komponovanou podle literární předlohy Svatopluka Čecha a patrně v sobě zrcadlící i něco ze sporů a animozit dobové intelektuální „kavárny“. Pražský měšťák libující si v dobrém bydlu, jídle a hlavně pití, se ocitne na Měsíci a poté mezi husity. Ti se zdají být upřímnější než jednoznačně směšní měsíční estéti, ale ztotožnit se s nimi také nejde. A pan Brouček není ani sympatický, ale ani úplně nesympatický.

Na dramatickou sevřenost a přímočarost Její pastorkyně či Káti Kabanové se v tomto podobenství nedá moc spoléhat, rozhodující je fantazie a dobrý nápad. V inscenaci režisérky Slávy Daubnerové se vše odehrává na jedné abstraktní scéně. Seshora sjíždí miniaturní model Národního divadla, na Měsíc přijede triga ze zlaté kapličky a mezi husity zase jezdecká socha Žižky bez hlavy, přičemž oni sami připomínají figury z pomníku, možná toho Stalinova na pražské Letné. 

Leoš Janáček: Výlety páně Broučkovy

Dirigent: Jaroslav Kyzlink

Režie: Sláva Daubnerová

Národní divadlo Praha, premiéra 22. března 2018

Hodnocení­: 40 %

Po jevišti chodí kromě Svatopluka Čecha i Leoš Janáček a Alfons Mucha. A to je vlastně všechno, co lze zachytit. Ale jsou to jen střípky. Co je má spojovat? O čem se vlastně hraje? O strnulosti symbolů? Rekvizity samy o sobě ještě koncepci nevytvoří.

Režisérka si navíc vymyslela, že na Měsíci budou pózovat a pobíhat nahé krásky. Jenže i tenhle lechtivý nápad, v Janáčkově době stěží myslitelný, dnes ale nepobuřující, vlastně nechala být a divadelně ho nevyužila. Je pak trochu zvláštní, že pan Brouček zosobňující měšťácké požitkářství a pokrytectví, na tyto měsíční zvyklosti nereaguje. 

Divák by čekal žertovné situace. Jenže pan Brouček nereaguje vůbec na nikoho. V této inscenaci ostatně nikdo nereaguje vůbec na nikoho. Všichni se míjejí, ale záměrnou koncepci to nepřipomíná, na to zcela chybí napětí. Z dění na jevišti zůstává jen pocit chaosu a neustálé improvizace. Člověk si připadá, že celou dobu nehledí na divadelní kus, ale do nějakého lapidária, v němž pořád někdo zmateně chodí.

Sláva Daubnerová před pár lety na Nové scéně docela vtipně zrežírovala satirické miniopery Dmitrije Šostakoviče. Jenže už inscenace Gounodova Romea a Julie naznačila, že s „velkým“ operním formátem buď nemá zkušenosti, nebo jí prostě nesedí. A Výlety páně Broučkovy tuhle obavu spíš potvrdily, než vyvrátily.

Zbytečná inscenace

Zachytit nějaký útržek myšlenky je v této produkci stejně obtížné, jako zaznamenat stopy nějakého zpěvu či dokonce přednesu. A to orchestr pod taktovkou Jaroslava Kyzlinka hraje víceméně přidušeně a bez dynamických gradací. 

Fotogalerie

Tenorista Jaroslav Březina zpíval pana Broučka v indispozici, ohlášené na kusu papíru ve vitríně s obsazením. Ve světě přitom bývá dobrým zvykem, že v takových případech se někdo z vedení divadla obtěžuje před oponu a diváky informuje. Slyšet ho nebylo téměř vůbec, neschopnost pořádně vyartikulovat jediné slovo a dát zpívaným větám nějaký význam, však nesouvisela jen s indispozicí.

Ovšem i hlasy ostatních sólistů, ať už to byli Alžběta Poláčková, Martin Šrejma, Jiří Sulženko a další, kteří zpívali různé role na Zemi, Měsíci i v 15. století, měly „akční rádius“ tak maximálně jeden metr na jevišti. Do hlediště doléhaly jen stěží. Barytonista Roman Janál bojoval s patetickým monologem Svatopluka Čecha tak násilně, že to ani nepřipomínalo zpěv, spíš úpění. Výsledkem je další operní inscenace příznačná pro současné Národní divadlo. Bez uměleckého vkladu, bez hlasů. Zbytečná.




Nejčtenější

Bart Simpson mi způsobil celoživotní problém, řekl Martin Dejdar Za scénou

Herec a dabér Martin Dejdar v kulturním magazínu Za scénou.

„Věděli jsme, že originál mluví žena, tak jsme se snažili nalézt něco jiného. Jediné, co jsem však opravdu hledal, byl...

PRVNÍ DOJMY: Výzva, noblesa, užít si to. Zakázaná slova StarDance

Jiří Dvořák patří ve StarDance k favoritům

Boj o vítěze tanečního parketu zahájil v ČT devátou sezonu. Tradičně, protože přenosem StarDance opět provázejí Tereza...



POSLEDNÍ DOJMY: Porušil Labyrint III desatero pravidel detektivky?

Záběr z třetí řady seriálu Labyrint

Záhada trvající sedm večerů je konečně vyřešena, poslední část televizního Labyrintu III odhalila pachatele. S...

Na dně Štrbského plesa našli po padesáti letech tomahavk Gojka Mitiće

Slovenští potápěči s nečekaným úlovkem staré filmové rekvizity

Velký had, poslední z kmene Mohykánů, stále neřekl poslední slovo. Slovenští potápěči totiž vylovili tomahavk, který do...

Další státní cena v ohrožení, odmítla ji rodina Evalda Schorma

Příběh falešného faráře (Vlastimil Brodský),  který pomáhá všem vesničanům, ale...

Letošní předávání cen v kultuře, jimiž stát oceňuje výrazné osobnosti, má další trhlinu. Poté, co odmítl převzít cenu...

Další z rubriky

Muzikálům vládnou předělávky, český divák by na původní tvorbu nepřišel

Záběr ze zkoušek muzikálu Trhák

Trhák, Tři oříšky pro Popelku, Jules Verne, Sherlock Holmes. Podzim na poli českého muzikálu přináší premiéry postavené...

RECENZE: Žítkovské bohyně čarují jen v archivu, k dramatu to ale stačí

Záběr z divadelní adaptace Žítkovských bohyní v Divadle pod Palmovkou

S Žítkovskými bohyněmi musí mít divák pod Palmovkou trpělivost. Přežije-li vysvětlovací úvod, odmění ho dramatem, jakým...

Zbabělec, srab a manipulátor, shrnul Zdeněk Piškula svou roli v Moři

Kvůli filmu jsem trénoval basketbal půl roku, říká herec Zdeněk Piškula

Náhlá bouře vyplaví na pobřeží přístavního anglického městečka cizince. Na lodi plul se svým druhem, který si právě v...



Najdete na iDNES.cz