"Byly to pro mě vlastně puzzle složené ze čtyřiašedesáti částí, napsal jsem za ty tři měsíce čtyřiašedesát krátkých příběhů s vlastní vnitřní stavbou a dramaturgií," říká. Bylo to prý úplně něco jiného než psát klasický román. Každý díl byl omezený rozsahem šesti tisíc znaků a bylo nutné dbát na gradaci každé kapitoly.
Šel by do podobného projektu Pavel Kohout znovu? "Popravdě, už mi není devětasedmdesát a psát tímhle stylem je poměrně náročné. Na začátku jsem měl sice zhruba dvě třetiny hotové, na konci jsem však přesto bojoval s časem. Závěr jsem dopsal týden předtím, než v novinách vyšel," popisuje autor svoji práci.
A závěr románu překvapil nejednoho čtenáře. Přesto se i v tomto případě Kohout řídil logikou příběhu a vlastnostmi postav, jak je v jeho případě zvykem. "A nakonec jsem se rozhodl napsat závěr jako dobrý konec špatného snu. Čtenářům, kteří četli pečlivě, mohlo být jasné z mnoha indicií v počátečních kapitolách, že se to může takhle vyvinout," hájí nečekané rozuzlení románu autor, který držel čtenáře v napětí až do poslední kapitoly.
Z románu bude film i kniha
Na podzim vyjde v nakladatelství Pistorius a Olšanská román Cizinec a krásná paní knižně, autor však nevypustí jen úvodní perexy shrnující dosavadní děj. Je nutné provést ještě mnoho kosmetických úprav textu. Kohout už navíc s manželkou Jelenou pracuje na scénáři ke stejnojmennému televiznímu filmu.
"Zatím nemohu prozradit, kdo bude hrát hlavní postavy, snad jen to, že půjde o slavnou českou herečku a slavného slovenského herce. U cizince jsme trvali na tom, že to musí být někdo, jehož čeština má přirozený přízvuk," vysvětluje autor.
Ohlasy na ojedinělý projekt má Kohout jen od svých nejbližších přátel, kteří román nečetli předem jako celek, ale skutečně ho sledovali v novinách na pokračování. A ty byly kladné. "Cizinec a krásná paní silně akcentuje zkušenost z roku 1968, zabývá se také změnou struktury českých měst, tedy to, jak se teď všude začínají objevovat vietnamské či turecké menšiny, a to, jak se sžívají se starousedlíky. A je to samozřejmě také o vztahu starších lidí, mnoho mých přátel starší generace ocenilo i to," dodává Pavel Kohout.
Ruční práce
I do redakce přicházely po celou dobu, co román vycházel, ohlasy od čtenářů. Kromě pochval se někteří zmiňují i o tom, že lepší by bylo vydávat román v novinách oboustranně tak, aby bylo možné z něho po vystříhání vytvořit skutečně knihu.
"I takové připomínky se ke mně dostaly. Dříve to tak v některých novinách bývalo. Ale na druhou stranu kdokoli si může dvě stránky po sobě jdoucích kapitol slepit nebo sešít," říká Kohout. A zároveň vyslovuje i obdiv ke čtenářům, kteří si román z novin vystřihovali. "Musela to být doslova ruční práce. Když mi někdo v budoucnu donese na autogramiádu vystříhaný román Cizinec a krásná paní, ze srdce rád ho podepíšu. Je to vlastně velká rarita, která se v mém případě už asi nebude opakovat," svěřuje se spisovatel.
Závěr románu však provázela i velmi smutná skutečnost. "Náš jezevčík Richi, který byl vlastně kmotrem románu a psal ho se mnou, minulý pátek zemřel. Příběh Cizince a krásné paní budu mít však navždycky spojený s jeho přítomností u mého psacího stolu," uzavírá Kohout.
Čtěte v Pondělní MF DNES
"Pavel Kohout opět prokázal znalost spisovatelského řemesla – v dobrém i špatném slova smyslu," píše pro MF DNES Pavel Janoušek. Recenzi románu na pokračování čtěte v pondělní MF DNES.
