Pro slavnostní zahájení jsou jako ulití Skvělí chlapi. Michael Douglas hraje profesora angličtiny donuceného vírem nečekaných víkendových událostí k hledání nového životního postoje. Režisér Curtis Hanson poněkud škodolibě glosuje dočasné tvůrčí i životní bloky hrdinů a s cynickým potěšením kreslí mladého talentovaného spisovatele v podání Tobeyho Maguirea coby patologického lháře bez morálních zábran. Panoptikum doplňují bisexuální vydavatel, těhotná rektorka, zastřelený slepý pes v kufru ukradeného fordu a kabátek Marilyn Monroe. Skvělí chlapi jsou tím typem nahořklé komedie, u které se nedusíte hlasitým smíchem, ale dobrá nálada vámi zvolna probublává, až jste nakonec úplně naměkko. Scénář chytře pracuje s notoricky známými situacemi, ale místo aby klišé po jeho "nahození" modifikoval a různě převracel, prostě situaci dokončí co možná nejvěrohodněji. Oblíbený profesor se tak nikdy nevyspí se zamilovanou studentkou a jeho talentovaný žák neukáže ani jediný charakterový klad - kromě toho, že umí psát. Film si zaslouží potlesk na otevřené scéně.
Typicky festivalovým snímkem je bizarní intelektuální horor Král žije, pojmenovaný jako narážka na Shakespearova Krále Leara. Autobus s turisty se ztratí v africké poušti, ale nafta naštěstí dojde až u opuštěného lomu... Různorodá skupina se tedy může při čekání na záchranu věnovat inscenování Krále Leara a sexu. Obojí je za dané situace v daných kulisách poněkud zvrhlé a srdce každého filmového intelektuála zaplesá, když ještě dodám, že celý snímek je natočen v duchu manifestu Dogma 95 - tedy ruční videokamera, žádná hudba, herecké improvizace. Ano, mimořádně dlouhé dialogy stále existenciálně řeší. Ne, ani jediný paprsek naděje neprozáří kalnou depresi. Jennifer Jason Leighová navíc získala za neurotický portrét moderní Máří Magdalény hereckou cenu na festivalu v Tokiu. Zbývá jediná otázka: proč proboha studovat uprostřed pouště právě Krále Leara? Jak padne kdesi na začátku příběhu – snad kvůli zachování duševního zdraví.
Zvučnou oporou každého festivalu je jméno režiséra Mika Figgise, který získal za svůj jediný vcelku normální film Leaving Las Vegas nominaci na Oscara. Možná proto si může dovolit podobné kousky, jako je Julie - filmová adaptace hry Augusta Strindberga Slečna Julie. Prostý děj se odehrává koncem minulého století na bohatém panství ve Švédsku (upřímně řečeno v kuchyni) a titulní hrdinka si tu během svatojánské noci zadá s charismatickým, chorobně ctižádostivým sluhou. Souboj jejich vůlí a vášní je místy až strhující. Do značné míry je to Strindbergova zásluha, ale byl to Figgis, kdo precizně vedl uvážlivě vybrané herce a natočil s nimi film, nikoliv záznam divadelního představení.
