DÁLE ČTĚTE
Lucie Bílá: Povedlo se mi, co jsem si vysnila
Ke čtyřicátinám, které oslaví v pátek 7. dubna, si královna českého popu Lucie Bílá nadělila změnu stylu. Chce být více šansoniérkou. Dokládá to její nová deska Koncert, která je záznamem vystoupení z pražského Divadla Ta Fantastika. - recenzi a ukázky najdete zde
Na téže scéně, jíž je spolumajitelkou, zpěvačka včera oslavila jubileum ve společnosti přátel i lidí z hudební či divadelní branže. Z pódia si odnášela kromě jiného kytici se čtyřiceti bílými růžemi i speciální, čtyřicetiplatinovou desku.
"Rozesílala jsem přátelům esemesku: Čtvrtého čtvrtý ve čtyři oslavíme křtem mé čtyřicátiny. Pokud je čtyřicítka tohle, tak je to fajn a doufám, že mi to vydrží," řekla Bílá, které přišli pogratulovat kolegové i skladatelé Ondřej Soukup nebo Petr Hapka. Na toho zpěvačka z pódia zavolala: "Něco pořádného mi s Michalem Horáčkem napište!"
Hapkovu a Horáčkovu píseň S cizím chlapem v cizím pokoji, již zpíval původně Michael Kocáb o "cizí ženě v cizím pokoji", Lucie Bílá představila včera naživo stejně jako evergreen Summertime nebo skladbu Kolik vína, tolik slov ze své poslední studiové desky Jampadampa. Doprovod obstarala kapela kolem hráče na klávesy Petra Maláska, jež v mírně obměněném složení doprovází Hanu Hegerovou. I tahle sestava představuje jakousi směrovku Lucie Bílé k šansonu.
Hozená rukavice
V rámci minikoncertu padlo i několik vtípků. Třeba když Bílá sáhla po sklence vína. "S dovolením si dám trochu červeného, protože by mi vyschlo stříbro," řekla v narážce na stříbrného slavíka, jehož se jí loni dostalo poté, co vytrvale, devětkrát za sebou sbírala slavíky zlaté.
Aneta Langerová, která Bílou vystřídala na postu zlaté slavice, horuje pro živá vystoupení. Navíc se ukázalo, že lidé by uvítali civilnější projev zpěváků. Bílá, oděná včera v džínách a červené bundě, hozenou rukavici zvedla už na slavičím ceremoniálu loni v prosinci, kdy zazpívala s doprovodem Maláskova klavíru.
Ostatně repertoár Lucie Bílé nabízí dostatek písní s výraznými texty, třeba Unesený, Vokurky nebo Zpívášmi rekviem, které zpěvačka znovu natočila na nové CD a DVD Koncert.
"Na narozeninách Petra Hapky jsem zpívala písničky, u nichž mi došlo, že takhle je mi nejlíp. Třeba Soukupovu Kolik vína, tolik slov, což je pohoda, kterou si člověk zazpívá, i kdyby měl šňůru přes krk. A potom skladbu Unesený od Petra Hapky. To je spíš srdce než nějaký hlas. A je jedno, že mám tři a půl oktávy," vysvětlovala Bílá.
Začalo to Requiem
V polovině 80. let, kdy zpívala o neposlušných teniskách, se její kariéra jevila spíše v parametrech Ivety Bartošové. Nenáročné popové popěvky však byly jednou kolejí, po níž ubíhal její zájem. Kromě toho Lucie Bílá vystupovala s metalovou kapelou Arakain, která dávala prostor drsné části zpěvaččiny osobnosti.
Ale cesta ke slávě vedla jinudy. V zábavném pořadu Možná přijde i kouzelník si Lucie Bílá troufla na píseň své oblíbené zpěvačky Niny Hagenové. Skladatel Ondřej Soukup, bývalý baskytarista Pražského výběru, si její hlas zapamatoval.
Na Lucii Bílou si vzpomněl, když chystal skladbu pro film Filipa Renče Requiem pro panenku. Pak spolu natočili desku Missariel, která v roce 1992 odstartovala hvězdnou kariéru Lucie Bílé.
