Nálady Nachových plachet jako film

5. října 2001 0:02

Nový český snímek Nachové plachty byl původně zamýšlen jako televizní dokument o stejnojmenném "divadle na lodi" bratří Formanů. Po včerejší pražské premiéře se však vydá příští týden přímo do kin s žánrovým určením "poetická groteska". Režisér Miroslav Janek říká, že je to prostě film, ne reklama k divadlu. Což Matěj a Petr Formanovi vítají: "Nikdy jsme propagační leták nechtěli! Tohle je nejlepší cesta, jak přinejmenším padesáti lidem připomenout radost, kterou prožili."

Ona padesátka lidí je spojena s projektem, který Formanové spolu s kolegy ze zahraničí uvedli v rámci akce Praha 2000 a poté i v jiných zemích: během zhruba devadesátiminutové plavby na lodi vždy sehráli inscenaci na motivy pohádkové féerie Alexandra Grina Nachové plachty. Avšak věcná fakta i výsledná podoba představení ve filmu chybějí - hlavní jsou pocity, nálady, sny.

"Od počátku jsem nechtěl názorný dokument. Bylo by škoda odbýt tak výjimečný projekt obvyklou informací, ani rozhovory zásadně nepoužívám. Vše vychází ze situací, textů, obrazů, aniž výsledek od diváka vyžaduje znalost onoho divadelního nebo literárního zázemí," míní Janek. Postupný vznik projektu bratří Formanů včetně přestavby lodi zaznamenával malou kamerou po deset měsíců.

Informace o filmu

Dva kapitáni na jedné palubě - divadelní režisér Petr Forman a filmový Janek - si prý vůbec nepřekáželi. "Byl jsem tu prostě jedním z řemeslníků. Každý si hleděl svého nástroje, nelezli jsme si do zelí, navzájem si do práce nemluvili. Přestože bych nápady rád uvítal, dokonce jsem si přál společný scénář napsaný předem, oni na to neměli čas. A tak jsem se řídil hlavně instinktem," líčí filmař, jenž má za sebou i střihovou spolupráci na volné Reggiově trilogii s hudbou Philipa Glasse. Se dvěma kolegy se podělil také o režii celovečerního dokumentu Bitva o život vyznamenaného několika cenami. Tehdy měl před kamerou obyvatele malé vsi, zatímco v Nachových plachtách sledoval - kromě lodníků - vesměs profesionální divadelníky. "Je fakt, že ti mají sklon k hravosti a předvádění, což je pro filmaře výhoda. Taky uvítali, když mi mohli mezi celodenním natíráním a přitloukáním sehrát minutovou scénku," líčí Janek.

Nejsou-li Nachové plachty klasickým dokumentem, o čem vyprávějí? Podle tvůrců o námořnické touze, volání dálek, lásce a svobodě, o lidech, kteří jsou ještě schopni společně sdílet a uskutečnit romantický sen. Na otázku, jestli je tak pocitový zážitek přenosný na diváky, Janek odpovídá upřímně: "Jsem přesvědčen, že ano, jen nevím, jestli se mi to povedlo. Jistě je tu nebezpečí, že jsem té náladě příliš podlehl, že jsem ztratil přehled, co je ještě sdělné a důležité pro film, a co už ne. Ale samotný proces je pro mě podstatnější než výsledek a považuju za obrovskou kliku, že jsem mohl být při tom."