Nakladatelé dětských knih se učí, ale chybějí tvůrci

Praha - S opatrným optimismem si může zdejší čtenářské publikum připomenout dnešní Mezinárodní den dětské knihy, který připadá na výročí narození dánského pohádkáře Hanse Christiana Andersena. V původní knižní produkci pro děti a mládež se totiž ve srovnání s dobou před třemi čtyřmi lety, kdy se někdejší dobré jméno české tvorby zdálo být definitivně minulostí, začalo blýskat na lepší časy.

"Vzestup vidím hlavně na straně nakladatelů. Více se otevírají kvalitě a jsou již také schopni vyrobit hezké knihy i z technického hlediska," pojmenovává Jindřich Kovařík, bývalý dlouholetý výtvarný redaktor nakladatelství Albatros, hlavní příčinu změny k lepšímu. Monopolní postavení Albatrosu sice vzalo po listopadu 1989 za své, nicméně i tak zůstával na poli vydávání kvalitní dětské knihy prakticky osamocen (a několik let mu k tomu navíc stačil nepříliš odvážný ediční plán, těžící z reedice osvědčených titulů). Postupně se však vypracovala i nová nakladatelství.
Kovařík je také jedním z porotců soutěže o Zlatou stuhu, zdejšího nejvýznamnějšího ocenění na poli dětské literatury, a působí v radě ministerstva kultury udělující granty na vydání původní ilustrované dětské tvorby. Zatímco při prvním grantovém řízení za rok 1996 mohla komise s čistým svědomím přiřknout finanční podporu jedinému projektu, loni to již bylo šest knih. Obdobnou zkušenost má i Peter Stoličný, který před lety založil Nadaci Zlatý fond; ta se věnuje podpoře nových vydání děl, která patří k jakémusi rodinnému stříbru české dětské literatury. "V prvním ročníku jsme byli zděšeni, jaké nesmysly, amatérské, nekvalitní projekty, se nám ocitly na stole. Dnes bych napočítal deset patnáct knih, které by si zasloužily vyjít."
Alena Peisertová, další z porotkyň soutěže o Zlatou stuhu, shrnuje změny: "Nakladatelé se profilují, lépe vědí, co vlastně chtějí, začínají svůj obor zvládat." Jako příklad uvádí nakladatelství Sid & Nero, které se po počátcích, které