V době, kdy si Janáček přečetl v Lidových novinách údajné zápisky vesnického chlapce, poznal svou osudovou múzu Kamilu Stoesslovou. Ač je Zápisník zmizelého formálně rozčleněn na jedenadvacet čísel, připomíná spíše kompaktní mikrodrama, v němž stěžejní a vypjatá úloha, jež v závěrečné katarzi stoupá až k vysokému C, je svěřena tenorovému partu. Nová nahrávka Supraphonu se mohla opřít o výkon jednoho z nejlepších janáčkovských tenoristů současnosti: moravského rodáka Petra Straku žijícího ve Švýcarsku a působícího na předních světových scénách. Jeho příjemný, lyrický, přitom zvučný a plný hlas dokáže tlumočit text ne snad přímo expresivně, ale s velkou niterností, přesvědčivostí a vnitřní zaníceností. Cikánka Zefka tu nemá takovou pěveckou příležitost - zvuková bohatost a temná krása mezzosopránu Dagmar Peckové však vyniká i na této menší ploše. Trojici uměleckých individualit uzavírá jako vždy citlivý a pozorný klavírista Marián Lapšanský (se Strakou nedávno provedl Zápisník zmizelého v Brně a Bratislavě), který spoluvytváří vzrušenou atmosféru. Tu dokreslují i členky Pražského komorního sboru, neboť skupině ženských hlasů "za scénou" přiřkl Janáček efekt na způsob ozvěny. Stopáž této dramaturgicky cenné a umělecky zdařilé nahrávky doplňuje přibližně třináctiminutová Janáčkova klavírní Sonáta es moll 1. X. 1905 "Z ulice", k jejímuž napsání Janáčka podnítila smrt dělníka během demonstrací v Brně. Interpretem je opět výborný Marián Lapšanský.
| Leoš Janáček: Zápisník zmizelého |
| Sonáta es moll 1. X. 1905 "Z ulice" |
|
CD, 50 minut |
|
Vydala firma Supraphon |
