Muž, který nebyl - foto 3

Muž, který nebyl - foto 3 - Fotografie z filmu Muž, který nebyl. | foto: H.C.E.

Nádherně černobílý návrat k černému filmu

  • 2
Američtí bratři Ethan a Joel Coenovi ctí tradice odjakživa, tedy i ve své novince Muž, který nebyl. Píšou vždy spolu, Ethan je pak producentem a Joel režisérem. Vyhrají-li pár festivalů, nebo dokonce Oscara, nezblázní se z toho, drží se dál své osobité noty. Obsazují své dvorní herce. A zajímá je stále stejný antihrdina, vesměs všední malý človíček, který se diletantsky zaplete do malého zločinu a z rozjetého vlaku osudových přehmatů už nedokáže vystoupit.

Takový je i kadeřník Ed ze zapadlého kalifornského hnízda, kde bezčasí líně kape z každého slova, z každé rodinné večeře, na niž přichází manželčin šéf a milenec v jedné osobě, z každé klukovské čupřiny, kterou Ed zasmušile ustřihne, ba i z manželčina uzívaně mechanického „Miluji tě“, když jí Ed poslušně holí nohy. Ale to už se znalci Coenů nedočkavě tetelí, protože tuší, že zdánlivě nevinná břitva ještě přijde ke slovu. Ed se totiž pokusí využít svých trpných parohů aspoň k vydírání, a plán se zvrtne...

Není podstatné, kolik tragédií na sebe dějový řetězec naváže. Snímek Muž, který nebyl stojí na docela jiných pilířích. Jedním je sám hrdina, groteskní rytíř smutné postavy, kterého Billy Bob Thornton hraje s neodolatelně strnulým obličejem tichého upíra ze starých hororů.

Muž, který nebyl
USA, 2001

režie Joel Coen
scénář Joel Coen
Ethan Coen
kamera Roger Deakins
hrají Billy Bob Thornton Frances McDormandová
James Gandolfini Michael Badalucco
hudba Carter Burwell
původní název The Man Who Wasn´t There
délka 116 minut
žánr drama

Muž, který nebyl - premiéry

kina 6. června 2002

Servisní článek k filmu najdete ZDE.

A druhou oporou filmu je jako vždy styl, v tomto případě návrat ke kořenům černého žánru zvaného film noir, podpořený i černobílým materiálem a datem událostí, situovaných na přelom čtyřicátých a padesátých let. Každý záběr, každý stín, každý pohyb má svůj účel i význam, svou obrazovou kulturu i náladovou bravuru sdělující celou škálu pocitů. Hra vyčkávajícího napětí mezi nehybnými figurínami v nočním obchodním domě je pouze předkrmem pro diváky s vytříbeným vkusem - a se spoustou času. Neboť pro milovníky zběsilých honiček a zářivě rudé krve je Coenových svět příliš pomalý, vláčný, puntičkářský, třebaže se i v očích netrpělivých vykupuje humorem, často zrozeným z protikladu viděného a slyšeného.

Ale kdo si rád vychutnává čistý styl a jemné absurdity, jako je stříhání holohlavého či holičova filozofická meditace „kde se ty vlasy pořád berou, proč pořád rostou“, ten se s potěšením uvelebí v černobílé říši zašlých časů, kam každou chvíli jako by měl vstoupit soukromý detektiv Phil Marlowe, dát si nohy na stůl, zapnout ventilátor a sledovat obláčky dýmu z cigarety v nehybném horkém vzduchu té vůkolní marnosti.

,