Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nádherná koule, do níž nelze proniknout

  1:00aktualizováno  1:00
Po necelých dvou letech odmlky, způsobených rodinnými důvody, se kanadská zpěvačka Celine Dionová vrátila v nevídaném lesku. Nové album A New Day Has Come je pravděpodobně nejexcelentnější nahrávkou středního proudu, která zatím byla v novém tisíciletí natočena. A historie nabízí pouze srovnání s vrcholnými okamžiky Barbry Streisandové. Ani Mariah Careyová se svými nejlepšími snímky ze začátku devadesátých let na nové pěvecké výkony Dionové nemá.
Přitom album nemá hity - mnohé skladby se sice věčným hraním v rádiích zpopularizují, ale žádná nechytí na první poslech. Úspěch desky je postaven na jiných pilířích: na chytře vymyšlené produkci a vrcholném pěveckém výkonu.

Pravda, z hlediska dramaturgie a produkce běží „jen“ o schopnost odhadnout, koho má album oslovit. Dionová má na desce tři druhy písní. Jako francouzská Kanaďanka i tentokrát sáhla po několika skladbách svých rodáků a posílila tím nadnárodní charakter své hudby. I když v těchto písních plně uplatňuje prvky soulu, znějí trochu jinak než běžná americká produkce.

Americký sound je druhým typem písní - co skladba, to jiný styl: najdeme tu latinskou baladu, zpívanou dokonce španělsky, i romantické písně, vyvolávající asociace směřující právě ke Streisandové. Ve skladbě At Last zpěvačka koketuje s elegantním jazzem. Skladba Rain, Tax s úvodními stoptimy je jasnou parodií na Madonnu, Nature Boy pouze s pianem evokuje standardy třicátých a čtyřicátých let. A vedle toho Goodbye (The Saddest World), již napsal Springsteenův producent Mutt Lange a která patří do kategorie efektního power rocku; tahle „oslava matky“ bude takřka určitě znít nejen v letošní Den matek v tisících rádiích.

Více než v minulých letech se Celine Dionová také blíží k modernímu gospelu - prvky černé církevní hudby nacházíme skoro ve všech skladbách. V okamžicích, kdy vystupuje trochu jako sólistka kostelního sboru, doslova září. To platí především o závěru písně Prayer od quebeckého kultovního zpěváka Coreyho Harta, kde vyráží dech kombinací strhujících emocí a pěvecké dokonalosti.

Třetí složka je překvapením. Po úspěchu švédské skladatelské školy u spotřebních teenagerských kapel Dionová zkusila tři švédské snímky. Dva z nich jsou z kategorie moderního diska. Jedna z mála rychlých skladeb desky, Sorry For Love, má asi největší hitové ambice ze všech sedmnácti snímků. Proti dokonalým baladám se tyto písně zdají být ústupkem pro méně náročné posluchače mladší generace, ale při celkovém poslechu desky to tak ani nepřijde.

Dokonalost pěveckého výkonu je místy tak úžasná, až to zabolí. Ale když člověk poslouchá největší operní hlasy druhé poloviny minulého století, Mariu Callasovou, Joan Sutherlandovou nebo Mirelle Freniovou, cítí, jak ho jejich hlasy pohlcují a přenášejí na něj vnitřní sílu melodií; v případě Celine Dionové naopak před vámi leží nádherná zářící koule, do níž se nedá proniknout. Není to chladné, není to povrchní, ale občas se objeví potřeba začít poslech těch písní až po třetí minutě třicáté vteřině, kde většinou nastartuje vrcholná fáze její vokální exhibice. Příště asi bude muset hledat chytlavější skladby. Anebo malinko ubrat na patosu. Vše ostatní je sladěno ve vybroušený celek.

Celine Dionová: A New Day Has Come

I'm Alive
 Right In Front Of You
 Have You Ever Been In Love
 Rain, Tax (It's Inevitable) 
A New Day Has Come (radio remix) 
Ten Days
 Goodbye's (The Saddest Word)
 Prayer
 I Surrender 
 At Last
Sorry For Love
 Aun Existe Amor
 The Greatest Reward
 When The Wrong One Loves You Right 
 A New Day Has Come
Nature Boy

Celkový čas: 57 minut

Kanadská zpěvačka Celine Dionová na ceremoniálu Grammy 2002.

Celine Dionová: A New Day Has Come - obal CD; (c) 2002.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Kapela Ritchie Blackmore’s Rainbow
Do Prahy míří Ritchie Blackmore’s Rainbow, v O2 areně zahrají v dubnu

Kapela, v níž legendární kytarista Ritchie Blackmore kombinuje hard rock s klasickou hudbou, je zpět. Po několika koncertech z roku 2016 nyní Ritchie...  celý článek

Jaromír Nohavica (O2 arena, Praha, 19. října 2017)
RECENZE: Nohavica opět na dosah dokonalosti, halu rozezpíval protestsongem

Jaromír Nohavica, Robert Kuśmierski a Pavel Plánka. V podstatě akustické trio muzikantů si ve čtvrtek podle očekávání podmanilo pražskou O2 arenu. Ostravský...  celý článek

Houslista Leonidas Kavakos a dirigent Jakub Hrůša na zahajovacím koncertě 122....
GLOSA: Filharmonie bez Bělohlávka a proč je Byčkov rozumná volba

Česká filharmonie odstartovala 122. sezonu. Na konci té minulé přišla o šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka, místo nějž převzal taktovku zahajovacího večera Jakub...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.