 Poslední vlak Hodnocení MF DNES: 40% |
Poslední vlak to bude sotva. Ne snad proto, že by se drásavým návratům k holokaustu divák vyhýbal – Schindlerův seznam se stal svého času hitem. Jenže německo-český Poslední vlak představuje spíše danajský dar než poctu obětem nacismu; je totiž slabý a nepovedený po všech stránkách včetně dabingu.
Líčení transportu posledních berlínských Židů do Osvětimi doplácí na obecné dialogy i stokrát viděnou modelovou situaci: v jednom vagonu bojují o přežití lékař, kabaretiér, boxer, jejich ženy i děti. Navíc je školácky natočen a všechny složky včetně masek vyhlížejí, jako by se točila úsporná televizní inscenace 70. let.
Vojta Kotek, Stanislav Zindulka či Nina Divíšková nehrají špatně, ale čirá typologie bez jedinečného nápadu jim neposkytuje žádný záchytný bod. A metoda vyprávění oprašuje to nejstarší klišé, útěky od trýznivé reality k šťastným vzpomínkám, až ostudně mechanicky, nemluvě už o šroubovaném motivu Beethovena či partyzánů. Tak neumělé filmy se kdysi točívaly na politickou objednávku k různým výročím; dnes nemají šanci obstát, jestliže jim chybějí základy řemesla.
Hodnocení MF DNES: 40%
 Ten večer Hodnocení MF DNES: 50% |
Ten večer má naproti tomu alespoň nespornou obrazovou kulturu; ovšem tím jeho výhody zase končí. Čiší z něj totiž, že retrostylové melodrama režíroval kameraman: Lajos Koltai.
Vzpomínky umírající ženy na osudovou lásku z mládí působí zasněně, měkce, pastelově, ale obsahově připomínají srdceryvné výlevy v duchu Rosamundy Pilcherové a silná sestava hvězdných hereček včetně Meryl Streepové se zjevně nedozvěděla, co se od nich vlastně chce.
Zbývá jen pečlivá hra s dobovými rekvizitami dávného léta na mořském břehu, zatímco u hrdinčina lože sedí její dcery, probírající své současné pohnuté životy.
Hodnocení MF DNES: 50%
Kurz negativního myšlení Hodnocení MF DNES: 80% |
Kurz negativního myšlení tedy může kralovat, ale vévodil by i silnější konkurenci. Kdo černou norskou komedii o vzpouře vozíčkářů viděl už na karlovarském festivalu, dodnes nosí v paměti zážitek, kdy invalida vrazí facku jásavé psycholožce, která ho nutí "tančit" a s bezmocným hrdinou na vozíku radostně smýká do rytmu. Ta rána sedne – a přesně vystihuje tichou sílu zábavné bitvy za důstojnost proti pokrytectví a soucitu.
Ač je příběh uzavřen do jednoho domu za jedné opilé noci, neztrácí napětí; dá se přirovnat k Přeletu nad kukaččím hnízdem s tím rozdílem, že zdejší "Velká sestra" manipuluje se svými bezbrannými svěřenci vražednými dávkami umělého optimismu a pozitivního myšlení. Rebelie tudíž používá proti slunečným lžím ty nejdrsnější zbraně v čele s humorem mnohdy hraničním, ale současně bez proklamací tak humánním, až se tají dech.
