RECENZE: Komiks Načmáranec bojuje proti nočním můrám

Autorská dvojice Serge Lehman a Frederik Peeter na stránkách komiksu Načmáranec buduje a rozvíjí vlastní mytologii, založenou na lidské identitě a významu jména.

Obálka komiksu Načmáranec | foto: Argo

Deštěm zmáčená Paříž roku 2015 vydává své tajemství. Na stránkách grafického románu Načmáranec scenáristy Serge Lehmana a kreslíře Frederika Peeterse ožívají noční můry, mýty a tajemství jedné zdánlivě obyčejné rodiny, tvořené výhradně ženami. Hybatelem děje je úspěšná spisovatelka fantaskních dětských knih Maud.

Další podstatnou roli v příběhu o ztracené a znovu nalezené identitě hraje její dcera Betty, trpící občasnými záchvaty afázie, tedy ztráty řeči. Trojlístek uzavírá Bettina dospívající dcera Clara, na rozdíl od své matky upovídaná až moc.

A tyhle dvě se, poté co Maud za prazvláštních okolností upadne do kómatu, pouštějí do pátrání po svém původu, přičemž pozvolna zjišťují, že jejich životy jsou prodchnuty mnoha tajemstvími.

Načmáranec je komiks, který zejména v druhé polovině vypráví především obratem a důmyslnými i dynamickými střihy jednotlivých panelů stojí na psaném slově. To samo o sobě vytváří potřebné napětí. Serge Lehman přišel s příběhem, v němž hlavní roli hrají jména.

Krom jiného se zabývá otázkou, co se stane, zjistíme-li v relativně pokročilém věku, že se jmenujeme jinak, než nám rodiče a okolí mnoho let vtloukali do hlavy. Na tuto výchozí premisu jsou navěšeny další dějově linky.

Načmáranec

75 %

Serge Lehman, Frederik Peeters

překlad: Richard Podaný

Argo 2020, 332 stran

Mysteriózní, mnohdy hororové, v nichž hlavní roli sehrává onen titulní „načmáranec“.

Postava, která se vzpírá jednoznačné charakterizaci. Má to být asi záporák, na druhé straně jde o postavu, bez níž by se tenhle příběh nejspíš neudál. Nebo možná ano, ale jinak, než si Lehman a Peeters vysnili, sepsali a nakreslili.

Svobodomyslný přístup k Načmáranci je jeho hlavní devízou – každý čtenář si v něm může nalézt své téma. Dá se lehce plynout na první vlně příběhu o mateřské lásce, kochat se krásnou atmosférickou kresbou se smyslem pro detail nebo rozebírat druhý a další plány příběhu, napojit se na jeho mytologii a domýšlet si, co by se asi dělo po přečtení poslední stránky.

Každá maličkost tu hraje svou roli, nic není jen černé a bílé a i k tomu na první pohled nechutnému a slizkému „šestiprsťákovi“ po chvíli pocítíte jisté sympatie.