Vladimir Nabokov

Vladimir Nabokov | foto: Profimedia.cz

Nabokov měl plnou hlavu Lolity dávno před jejím napsáním

Další položkou průběžně vycházejících spisů Vladimira Nabokova je útlá próza Čaroděj. Proslavil ji především fakt, že je předobrazem autorova nejslavnějšího románu Lolita.

Zatímco slavný příběh vášnivé lásky staršího muže k mladičké dívce napsal autor v roce 1954 a vydal jej – za doprovodu patřičného, tématu odpovídajícího skandálu – o rok později, Čaroděj byl napsán už o patnáct let dřív, v roce 1939. Povídka byla jedním z posledních autorových textů napsaných v rodné ruštině; prakticky celý život v exilu pobývající autor od samého začátku 40. let tvořil výhradně v angličtině.

Kdo byl Vladimir Nabokov

Ruský spisovatel, nar. 1899 v Sankt Petěrburgu v aristokratickém prostředí. Od roku 1919 žil v exilu (Anglie, Francie), jako prozaik debutoval roku 1926. Roku 1940 se přestěhoval do USA, kde přednášel ruskou a evropskou literaturu na několika univerzitách. Psal téměř výhradně anglicky. Roku 1960 se vrátil do Evropy, do smrti v roce 1977 žil ve švýcarském Montreux. Nabokov je autorem rozsáhlého románového a povídkového díla, jehož české překlady soustavně vydává v českých překladech nakladatelství Paseka. Ačkoli byl Vladimir Nabokov mnoho let považován za horkého kandidáta na Nobelovu cenu za literaturu, nikdy ji nedostal.

"Lolita mnou chvějivě projela poprvé koncem roku 1939 nebo počátkem roku 1940 v Paříži, v čase, kdy jsem byl upoután na lůžko s těžkým záchvatem mezižeberní neuralgie,“ vzpomíná Nabokov v první ze dvou poznámek k Čaroději, jež je výsečí z rozsáhlejšího textu, doprovázejícího Lolitu. K povídce, kterou tehdy napsal, dodává: "Nebyl jsem však s výsledným tvarem spokojen a povídku jsem zničil krátce po svém příjezdu do Ameriky roku 1940.“

Druhá autorova poznámka, jež je výňatkem z dopisu z roku 1959, nastiňuje další osud údajně zničené povídky: "Žil jsem v domnění, že jsem ji dávno zničil, avšak dnes, když jsme s Věrou vybírali další materiály pro Kongresovou knihovnu, objevili jsme jediný exemplář tohoto příběhu.“

Autor po přečtení Čaroděje zcela změnil náhled na jeho kvalitu ("Je to ukázka skvělé ruské prózy, přesné a průzračné.“) a plánoval vydání jeho anglického překladu. Pro množství práce, o které se zmiňuje autorův syn, překladatel a editor Dmitrij Nabokov, však k realizaci úmyslu nedošlo a Čaroděj vyšel – v angličtině – až v roce 1986.

Čaroděj je brilantně napsaný příběh muže, jehož až k samému šílenství okouzlí dospívající dívka (aniž by si s ním však vědomě zahrávala). Bezejmenný protagonista se rozhodne přiblížit k objektu své erotické touhy prostřednictvím její na smrt nemocné matky, s níž se ožení. Po její smrti dceru – a svou kýženou budoucí milenku – odváží a během noci v hotelu dojde ke grotesknímu, směšno-tragickému rozuzlení.

Z Čaroděje

Co když je pravá krása skutečně dostupná pouze přes tenkou skořepinu, to jest dokud ještě neztvrdla, nepřerostla, neztratila vůni a třpyt, skrze něž člověk proniká k chvějivé hvězdě krásy? Vždyť i v těchto mezích jsem vybraně vybíravý: zdaleka mě nepřitahuje kdejaká školačka – na šedé ranní ulici jsou jich spousty; oplácaných i hubeňoučkých, s korálky uhříků nebo v brýlích – takové mě v milostném smyslu zajímají asi tak jako někoho jiného otylá známá. Každopádně, odhlédnuto od jakýchkoli zvláštních pocitů, je mně prostě dobře se všemi dětmi – vím, že bych byl vroucně milujícím otcem v běžném smyslu slova – a dodnes nedokážu posoudit, jedná-li se o přirozený doplněk nebo ďábelský rozpor.
(z první kapitoly Čaroděje, přeložil Pavel Dominik)

Základní rysy nese Čaroděj a Lolita velmi podobné, i inspiraci měl autor stejnou, byť možná poněkud překvapivou: "Pokud si vzpomínám, počáteční chvění inspirace mi nějakým způsobem přivodil novinový článek o jednom šimpanzovi v Jardin des Plantes, který po měsících přemlouvání jistým vědcem vytvořil první kresbu, jakou kdy zvíře uhlem namalovalo. Kresba znázorňovala mříže klece, kde toho nebohého tvora drželi.“

Ačkoli se nelze na Čaroděje dívat bez optiky Nabokovova nejslavnějšího románu, je jisté, že povídka obstojí sama o sobě. Byť autorova stylistická vrstevnatost padla na oltář větší přímočarosti textu, originální téma i jeho zpracování (a v neposlední řadě jistě i tradičně výborný překlad nabokovovského specialisty Pavla Dominika) v ničem nezaostává za svou slavnější verzí.

Vladimir Nabokov: Čaroděj
přeložil Pavel Dominik, doslov Karel Thein
vyd. Paseka, 76 stran