Do Veletržního paláce přicházíte v čase, kdy v něm nepanuje zrovna klid. Osazenstvo je unaveno výměnami ředitelů a ozývají se hlasy i proti generálnímu řediteli NG Knížákovi. Neobáváte se takovéhle konstelace?
V každém případě: vstoupit do téhle instituce znamená připravit se na těžkou práci, protože řada funkcí této sbírky nebyla dosud správně nastartována. Nevím, jak probíhaly události kolem přípravy nedávno otevřené nové stálé expozice. Byl jsem od toho daleko. Ale myslím si, že Milan Knížák byl až příliš loajální k lidem, kteří ji sabotovali a nebyli schopni plnit úkoly, které sbírka vyžaduje. Do Veletržního paláce ovšem nepřicházím dělat čistky. Sbírka potřebuje silnou konsolidaci.
Nikdo z vašich předchůdců z Veletržního paláce neodcházel s dobrým pocitem. Vesměs jim chyběla větší nezávislost v rozhodování. Jak si představujete spolupráci s vedením NG?
Ve všech těch konfliktech byla vina na obou stranách. Já osobně se v řadě podstatných věcí s Knížákem shoduji. Jeho nápady jsou invenční a teď mohou projít i mým kritickým přehodnocením.
Promiňte, ale zaslechl jsem názor, že jste byl do funkce vybrán díky tomu, že nejste tak charismatická osobnost jako předchozí ředitelka Katarína Rusnáková, a pro vedení tedy bude snazší se s vámi domluvit
... Budu jen rád, když se dohodneme! Nenastupuji ovšem jako figurka v šachové partii, ale jako člověk, který vidí potřeby této instituce. Věřím, že to nebude v konfliktu se zájmy Milana Knížáka. Větší důslednost, větší kritická odvaha orientovat české umění ke světu - to jsou záměry společné nám oběma.
Stále se ozývají hlasy pro větší či úplnou autonomii Veletržního paláce. Jaký názor na to máte?
Problémy s rozdělováním peněz se snad už vyřešily. Poprvé má Národní galerie na nákupy víc financí, než jaká je nabídka. Takže pro palác je velkou výhodou být její součástí. Navíc když oddělíte sbírku od celkového objemu NG, uděláte velkou chybu.
Rusnáková preferovala současné umění. Vaší doménou je přelom 19. a 20. století. Projeví se to nějak na výstavním plánu Veletržního paláce?
Moje osobní orientace plán neovlivní. Ale výstavní plán doposud neprokazoval velkou strategii. Chyběly výstavy, které by systematicky mapovaly naše umění. To neznamená, že nyní budeme čtyři roky ležet v depozitářích. Knížákova představa o pátém patře rozděleném mezi experimentální a velké tematické výstavy mně naprosto vyhovuje.
Vaše představy o zmapovávání českého umění se zhodnotí za dlouhou dobu. Problémem téhle budovy však vždy byla jakási "mrtvolnost". Co když vaše dlouhodobé projekty k oživení příliš nepřispějí?
Atraktivnost sbírek je nezbytně nutná. Současnému umění můžete věnovat celé výstavní areály a nedoberete se žádného smyslu. Galerie musí naopak udělat selekci a pokusit se říci, co je v umění relevantní. Jinými slovy: lidé se ve Veletržním paláci budou setkávat s typem výstav, které nebudou jinde dostupné.
Jak bude program vyhlížet konkrétně?
Plán na tento rok je hotový, na příštím roce se pracuje. Program bude muset zahrnout velké monografické výstavy. Od roku 1989 jsem Národní galerii několikrát navrhoval takto představit Vojtěcha Preissiga. Každý ředitel expozici posunul. Teď ji udělám, pravděpodobně na konci roku 2002. Dále by to měl být Emil Filla a Rudolf Kremlička.
Vedl jste tým, který připravil dost monumentální knižní práci: Dějiny českého výtvarného umění 1890-1938. Jak se vám z tohoto pohledu jeví nynější stálá expozice moderního a současného umění ve Veletržním paláci?
Expozici se vytýká, že je tam děl málo. Já si naopak myslím, že jich je tam příliš. To, že v ní někdo není, neznamená, že je bezvýznamný. Dovedu si představit, že by expozice vypadala jinak, ale tato alternativa je nosná a je možné u ní zůstat. Určitě do ní nebudu nyní zasahovat.
Jak návštěvník v nejbližších měsících pozná váš příchod?
Budu se snažit, aby dostával rozsáhlejší a kvalitnější informace, než tomu bylo doposud.
V každém případě: vstoupit do téhle instituce znamená připravit se na těžkou práci, protože řada funkcí této sbírky nebyla dosud správně nastartována. Nevím, jak probíhaly události kolem přípravy nedávno otevřené nové stálé expozice. Byl jsem od toho daleko. Ale myslím si, že Milan Knížák byl až příliš loajální k lidem, kteří ji sabotovali a nebyli schopni plnit úkoly, které sbírka vyžaduje. Do Veletržního paláce ovšem nepřicházím dělat čistky. Sbírka potřebuje silnou konsolidaci.
Nikdo z vašich předchůdců z Veletržního paláce neodcházel s dobrým pocitem. Vesměs jim chyběla větší nezávislost v rozhodování. Jak si představujete spolupráci s vedením NG?
Ve všech těch konfliktech byla vina na obou stranách. Já osobně se v řadě podstatných věcí s Knížákem shoduji. Jeho nápady jsou invenční a teď mohou projít i mým kritickým přehodnocením.
Promiňte, ale zaslechl jsem názor, že jste byl do funkce vybrán díky tomu, že nejste tak charismatická osobnost jako předchozí ředitelka Katarína Rusnáková, a pro vedení tedy bude snazší se s vámi domluvit
... Budu jen rád, když se dohodneme! Nenastupuji ovšem jako figurka v šachové partii, ale jako člověk, který vidí potřeby této instituce. Věřím, že to nebude v konfliktu se zájmy Milana Knížáka. Větší důslednost, větší kritická odvaha orientovat české umění ke světu - to jsou záměry společné nám oběma.
Stále se ozývají hlasy pro větší či úplnou autonomii Veletržního paláce. Jaký názor na to máte?
Problémy s rozdělováním peněz se snad už vyřešily. Poprvé má Národní galerie na nákupy víc financí, než jaká je nabídka. Takže pro palác je velkou výhodou být její součástí. Navíc když oddělíte sbírku od celkového objemu NG, uděláte velkou chybu.
Rusnáková preferovala současné umění. Vaší doménou je přelom 19. a 20. století. Projeví se to nějak na výstavním plánu Veletržního paláce?
Moje osobní orientace plán neovlivní. Ale výstavní plán doposud neprokazoval velkou strategii. Chyběly výstavy, které by systematicky mapovaly naše umění. To neznamená, že nyní budeme čtyři roky ležet v depozitářích. Knížákova představa o pátém patře rozděleném mezi experimentální a velké tematické výstavy mně naprosto vyhovuje.
Vaše představy o zmapovávání českého umění se zhodnotí za dlouhou dobu. Problémem téhle budovy však vždy byla jakási "mrtvolnost". Co když vaše dlouhodobé projekty k oživení příliš nepřispějí?
Atraktivnost sbírek je nezbytně nutná. Současnému umění můžete věnovat celé výstavní areály a nedoberete se žádného smyslu. Galerie musí naopak udělat selekci a pokusit se říci, co je v umění relevantní. Jinými slovy: lidé se ve Veletržním paláci budou setkávat s typem výstav, které nebudou jinde dostupné.
Jak bude program vyhlížet konkrétně?
Plán na tento rok je hotový, na příštím roce se pracuje. Program bude muset zahrnout velké monografické výstavy. Od roku 1989 jsem Národní galerii několikrát navrhoval takto představit Vojtěcha Preissiga. Každý ředitel expozici posunul. Teď ji udělám, pravděpodobně na konci roku 2002. Dále by to měl být Emil Filla a Rudolf Kremlička.
Vedl jste tým, který připravil dost monumentální knižní práci: Dějiny českého výtvarného umění 1890-1938. Jak se vám z tohoto pohledu jeví nynější stálá expozice moderního a současného umění ve Veletržním paláci?
Expozici se vytýká, že je tam děl málo. Já si naopak myslím, že jich je tam příliš. To, že v ní někdo není, neznamená, že je bezvýznamný. Dovedu si představit, že by expozice vypadala jinak, ale tato alternativa je nosná a je možné u ní zůstat. Určitě do ní nebudu nyní zasahovat.
Jak návštěvník v nejbližších měsících pozná váš příchod?
Budu se snažit, aby dostával rozsáhlejší a kvalitnější informace, než tomu bylo doposud.
 Nový šéf Veletržního paláce Tomáš Vlček. |
 Nový šéf Veletržního paláce Tomáš Vlček. |
 Nový šéf Veletržního paláce Tomáš Vlček. |
 Nový šéf Veletržního paláce Tomáš Vlček. |
