Důvody, pro něž vyhledávají toto společenství, jsou u členů velmi různé. Ačkoliv se vzájemně na svůj předchozí život nevyptávají, nejsou schopni se od něho odříznout - jako nelze uniknout před sebou samým. Víra ani dobré úmysly v tom nejsou všemocné. Události, které se odehrály v minulosti, spolu se skrytými i zjevnými city a vášněmi, tak kontrastujícími se zdánlivě pokojným prostředím komunity, se dostávají ke slovu nenápadně a vedou k dramatickém rozuzlení...
Iris Murdochová na postavách dvou duchovních vůdců komunity proti sobě staví různá pojetí jedince ve světě víry. James Tayper Pace se snaží přiblížit ideálu dobrého věřícího tím, že nestuduje své motivace a pohnutky. Přikázání jsou jasná a nutno se jimi řídit. Bůh naše beztak nedokonalé dílo dokončí k obrazu svému. James jako jeden z mála rozpadající se komunitu opouští s čistým svědomím a s jasnou myslí. To, že jednal bez citu a pochopení pro druhé, může zároveň působit jako přístup značně odpuzující.
Michael Meade, druhá z vedoucích osobností komunity, je sice hluboce věřící, ale vnitřně rozkolísaný. Usiluje konat dílo boží až poté, co porozumí, jaký úkol může být vlastní jeho schopnostem a možnostem. Michael je vášnivý. Dobro cítí především jako hluboký vztah k druhému člověku. Jenže jeho přirozené sklony jsou homosexuální. Fyzického aktu se vzdává snadno, ale touha sdílet blízkost s mladými chlapci jej zaskočí i v okamžiku, kdy se domnívá, že nalezením toho pravého cíle, tedy budování komunity, ji má plně pod kontrolou. Je znovu ošálen. A snad si ani nemůže připustit, že je kvůli své homosexuální orientaci pro své souvěrce zrůdou.
Murdochovou zajímá téma nevinnosti: na jedné straně přitažlivé a krásné, na straně druhé představující ve vztazích nebezpečný potenciál. Nejlépe to ilustruje osmnáctiletý Toby, prodchnutý optimismem a přesvědčením, že svět je bezpečné místo k životu. Bezmezná důvěra mu zastře tenkou hranici, za níž rozpoutává u sebe i druhých nepředvídatelné city, s nimiž neumí nakládat. Pro přepjatě spirituální Kateřinu, připravující se v komunitě na vstup do kláštera, představuje skrývaná láska k charizmatickému Michaelovi tak neřešitelný konflikt, že propadá šílenství. Abatyše blízkého kláštera, stojící v nejasném pozadí za vším, co se v komunitě odehrává, je bytostí poněkud záhadnou. Lze si domýšlet, že právě na ni se vztahuje úvaha o tom, že pokud je nevinnost dostatečně dlouho zachována, umožní dar poznání hlubšího a přesnějšího než cokoliv jiného. Zvláštním typem nevinnosti je obdařena i mladá a půvabná Dora - žena prostá vší oduševnělosti, naplněná až animální chutí k životu. Nedomýšlí a nespekuluje ani o druhých, ani o sobě, a tím je uchráněna agrese i falše.
Murdochová nedává na otázky bytí jednoduché odpovědi. Své chybující a tápající postavy pouze sleduje - se zdrženlivou náklonností a s pochopením. Jednoznačný je podle ní snad jen fakt, že neexistuje pouze jedna správná cesta k dobrému životu. Ty, které jsou úplně přímočaré, zavánějí tupostí a nudou, ty klikatější jsou zaplaceny neklidem a bolestí. Ničemu z toho neodpovídá obálka českého vydání, jež nemá daleko k produkci červených knihoven. Rovněž by bývalo bylo na místě připojit doslov, v němž by román byl posazen do kontextu autorčina díla a byl by podán výklad o anglikánské církvi i o symbolice zvonu, s níž Murdochová v této své knize z roku 1958 pracuje.
|
Iris Murdochová: Zvon |
 Obal knihy Iris Murdochové Zvon. |
