Z natáčení filmu Občanský průkaz

Z natáčení filmu Občanský průkaz | foto: Josef Vostárek, MF DNES

Na vojnu? Nikdy, děsí se herci z filmu Občanský průkaz

  • 7
Občanský průkaz jde do finále. Příběh dospívání v 70. letech se v úterý octl v zahradní hospůdce, dnes jeho hrdiny cestou na koncert čekají policejní obušky. Do kin film Ondřeje Trojana dorazí 21. října.

Ještě někdo závidí hercům? Sedm stupňů plus ledový vítr; přesto museli v úterý předstírat letní náladu v zahradní hospůdce, v níž jako by se zastavil čas.

Učili se "vole vole"

Staré bicykly, vysloužilý dětský kočárek, ve výčepu letitá televize, do níž se zpětně vloží archivní vojenská přísaha, a ve vitríně krabičky cigaret za čtyři koruny padesát. "To ještě nic není, když jsme točili v masně, prodávalo se kilo masa za třináct padesát. A všechno ho vykoupila jedna Ruska," směje se režisér Ondřej Trojan, který už rok, jen s přestávkami mezi jednotlivými etapami natáčení, žije v minulosti. Jmenovitě za tuhé normalizace, zhruba v rozmezí let 1974-78, kdy se odehrává děj filmu Občanský průkaz.

Z filmu Občanský průkazZ natáčení filmu Občanský průkaz

Stejnojmenná knižní předloha Petra Šabacha, který se na natáčení přišel podívat, sice zahrnuje širší časové údobí, ale Trojan se scenáristou Petrem Jarchovským rozpětí času zúžili. "Jinak by se v každé roli museli střídat dva až tři herci, a to ruší. I tak se kluci za rok dost změnili," vysvětluje režisér.

Kluky míní ústřední čtveřici hrdinů, které film sleduje od získání občanského průkazu v patnácti až k plnoletosti hrozící tehdy povinnou vojenskou službou. Právě o ní mají Libor Kovář, Matouš Vrba, Jakub Šárka a Jan Vlček u piva debatovat, zatímco u vedlejšího stolu zpívají dívky s kytarou.

Filmy podle předloh Petra Šabacha

Šakalí léta (1993)
do éry rudých hvězd přichází podezřelý západní rokenrol

Pelíšky (1998)
rodinnou retrokomedii z let šedesátých završí invaze ruských tanků

Pupendo (2003)
souboj s režimem v osmdesátých letech vede rodina vzdorného výtvarníka

U mě dobrý (2008)
polistopadová komedie od Vltavy líčící českou variantu Podrazu

Občanský průkaz (2010)
čtyři kamarádi v 70. letech dospívají a sní o modré knížce

"Dva roky života v háji, vole, dva roky buzerace, dohola vylepanej, vole, dva roky vymejvání mozků, to by žádnej z nás nevydržel ani měsíc, vole, natož dva roky! My se jim musíme vysmeknout," vrcholí jejich rozhovor; poprvé, podruhé, potřetí. Pak se mohou jít ohřát.

V roli "máničky", v civilu studenti gymnázia, hrají vesměs poprvé. O totalitě vědí dost: "Ale z vyprávění rodičů, ve škole se to moc neučí." Šli by na vojnu? Nikdy; jediný přizná, že to kdysi zvažoval. Režiséra chválí: "Na ty nervy se snaží být milý, čekali jsme větší vopruz." Takže dobový slovník mládeže včetně "volů" jim sedí? "To ne, museli jsme si zvykat. My si neříkáme vole, jsme z gymplu," smějí se.

Z natáčení filmu Občanský průkaz

Trojan mezitím předzpíval dívkám, jak má zahradou znít "Poslední kovboj mi ponese rakev", a chystá další záběr, v němž kluci otvírají dopis s fotografií zpoza železné opony. "Je od jejich idolu ze základní školy, mladé učitelky, která utekla do Kanady," vyloží Trojan a shání "nějakou samičku", která by ženským rukopisem na rub fotky napsala S láskou Lenka.

Pak ještě musí vybrat dobové vozy na středu, kdy se točí davová scéna: policie rozežene pendreky mládež jedoucí na koncert. "Chci šestsettrojku, šestsettřináctky ještě nebyly," završuje režisér další den v terénu. Zbývá jich ještě devět, než padne poslední klapka. A protože už během natáčení střihají, stihnou premiéru Občanského průkazu letos v říjnu.