Tmavá ulička mezi kabely a dekoracemi ústí v pohádce. Pod spletí kořenů, mezi sbírkou hrnců a hrníčků, trůní vodník jaksepatří: Josef Somr. Má červený fráček s dlouhými šosy, zpod klobouku s barevnými fábory mu vykukuje šedý cop, na nohou nosí "botky rudé" jako vodník z Erbenovy Kytice.
A právě na Erbena naráží, když s úsměvem vysvětluje: "Je to myslím první hastrman v mé herecké kariéře a nejspíš i má poslední role vůbec. Symbolický konec, nemyslíte? Ve vodě. Vyvalí se vlny zdola, roztáhnou se v širá kola... Jen nikdo nezatleská."
Šestasedmdesátiletý herec už každou nabídku pečlivě zvažuje – proč kývl právě na pohádku? Že by jen tak pro radost? "Přesně tak, čistě pro radost. Je to příjemně nezávazné a snesitelné," říká o pohádce, v níž hraje otce Filipa Cíla.
Kam se poděla synova maminka a Somrova pohádková manželka? "Podle scénáře je mi sedm set let, takže si už na ni nevzpomínám. Zkrátka tyhle věci se ženami mám dávno vyřešené – a nejen coby hastrman," žertuje Somr. Jako by za sebou neměl únavné hodiny, kdy kvůli požadavkům kamer musel opakovat stále totéž pod sálajícími lampami ateliéru.
"Je naprosto neuvěřitelný a neúnavný i v pět hodin ráno; nezná slovo polevit nebo ubrat. Nechápu vůbec, jak to dělá, ale já si z něj beru inspiraci čtyřiadvacet hodin denně," sklání se před Somrem jednadvacetiletý Cíl, známý ze Zdivočelé země či Kanadské noci.
Odhaduje, že coby syn sedmisetletého vodníka může být jeho hrdina zhruba stoletý: "To už je dospělý věk, který mu dovolí vzdorovat otci," vysvětluje Cíl následující scénu, v níž mu vodnický tatínek rozmlouvá ženitbu s lidskou bytostí. "U sta krabů," křičí Somr, "co ty víš o ženských? Pamatuj si, jestli se od tebe tvá Karolínka třikrát za sebou odvrátí, proměníš se v žábu a pomoc ode mě nečekej!"
Proměna se zatím nekoná, zato se oba herci musí trefovat mezi promluvy "hrníčku", odkud se ozývá dušička ponocného. Cílovi poklička jednou upadne, ale duše utonulého neuteče – přinejmenším její nositel Václav Helšus dál vykřikuje jakoby zpod pokličky: "Ale mně je tady dobře!"
Společná písnička
Ani obří akvárium v rohu dosud nepřišlo ke slovu. Během letního natáčení si Cíl už vody užil dost: "Měla deset stupňů, ale zase jsme viděli nádherný mlýn a rybníky na Strakonicku. A pana Somra máčet nebudou," prorokuje, že další dávku vody vyrobí tým režiséra Jaroslava Hovorky pomocí triků.
Ostatně v televizní pohádce se předstírá na každém kroku: podlahu vodnického příbytku vysypali mulčovací kůrou a Somrovi nalévají obyčejný čaj, i když jeho hastrman tvrdí, že pije "puškvorový kafe". Ani u oběda Somr nevypadne z role. "Všímáte si, že mám v polévce rybí drobení?" vtipkuje, než ho odvedou znovu do maskérny.
Pohádka, kterou napsal Miroslav Oščatka a v níž se objeví ještě David Prachař, Radek Holub či Jan Skopeček, obsahuje také písničky. Bude zpívat i vodník Hastrbuch? "Mám to v plánu, pokud to tedy na poslední chvíli neškrtnou," říká Somr.
Dokonce ho čeká rodinný duet se synem takřka na způsob hudebního klipu. O čem se v něm zpívá? "Já si smutně stěžuju, že nemohu žít na suchu mezi lidmi," přidává se Cíl. "A tatínek mě přesvědčuje, jak báječné je žít mezi raky."