Viewegh vypráví příběh úspěšného spisovatele Mojmíra, který se zamiluje do plaché knihovnice Hedviky. Zahrne ji penězi, exotikou i pozorností, jenže zakřiknutá žena po čase ukáže svou nečekanou sílu: rozvíjí své zájmy, angažuje se v mateřském centru, charitě i bioklubu, až se manžel ocitá na desátém místě pomyslného hodnotového žebříčku.
Slovy autora nasedne Hedvika "do emancipačního rychlíku". "Je otřesné, že i relativně vzdělaný spisovatel počátkem jedenadvacátého století ještě věří, že moderní emancipovaná žena může najít smysl života na hodině aerobiku nebo v dětském dramatickém kroužku... Ale to se fatálně mýlí," píše v knize Viewegh.
Příběh psaný v ironickém, až cynickém stylu charakterizuje jako "zdánlivě humoristický". "A nemohu bohužel popřít, že je to román částečně autobiografický," uvádí.
