Původního už na ní nezbylo takřka nic. Přijala stylizaci se vším všudy: zdá se starší, písně jí jen vzácně dovolí prodat hlas, texty ji ženou do role protřelé dámičky. Pohyb a projev jí nečiní potíže, jenže nevycházejí z ní, víc než herečku připomíná dítě se sklonem předvádět se návštěvám.
A nevzdálila se jen sama sobě: hlavně se nechala obklopit trilobity estrád, nad kterými její vlastní generace ohrnuje nos. Poddala se hře, že zkušení jí pomáhají, ve skutečnosti naopak ona posloužila jim - coby svěží návnada na letité tatíky a kmotřičky.
Nova tím bezesporu získá, ale Vaňková? Vrstevnice přirozených náctiletých rebelů přešla do tábora pamětnické zábavy ve chvíli, kdy mladý vkus do obrazovky konečně zaťal drápky.
Paradoxně tak dívka, která ve svém věku ještě ani volit nesmí, jako by měla v televizní říši dál ke generačním partám z moderně odlehčených seriálů Redakce a Hop nebo trop než třeba k slibované „nové soutěži“ 4 v obraze, z níž se nakonec vyklubal starý známý Videostop s grafickým převlekem.
Jistě, v dospívání málokdo ví, čí je, kam patří a jestli je jeho snem zachraňovat velryby, nebo si tykat s Karlem Gottem. Ale ať si na to probůh děti přijdou samy, ne jako krevní konzervy pro čachtické paní a panáky.
