Na jedné straně se dusí v kastovních systémech rodné země, na druhé straně neví, co si počít se svobodou v exilu. A na pomezí dvou kultur dokáže žít jen napůl. "V bráhmanské společnosti chlapce kvůli smíšenému svazku jeho rodičů považují za páriu, příslušníka nečisté kasty. V Londýně se stane žebráckým imigrantem, objektem rasových a třídních předsudků - vyděděncem, který se snaží přiblížit svým bohémským vrstevníkům," píše americká recenzentka Michiko Kakutani, laureátka Pulitzerovy ceny.
Naipaul podle ní v postavě Chandrana vytvořil své alter ego: figura sdílí s autorem rozporuplný vztah k otci, snahu vymanit se z venkovského prostředí a zároveň pocit vyčlenění ze západní společnosti. Zatímco však Willieho učednická léta v Londýně nabízejí určitou podobnost se spisovatelem, neboť Naipaul jako mladý imigrant pracoval v Anglii pro rozhlasovou stanici BBC a otiskl několik povídek, u Chandrana byste marně hledali divokou oddanost literatuře a touhu stát se spisovatelem. Podle deníku jako by Naipaul ve svém novém díle vyjadřoval lítost nad pasivitou a fatalitou, kterou pozoruje u řady obyvatel Indie a již pojmenoval už ve svých třech starších cestopisných titulech o této zemi.
Nespokojeností ostatně trpěl už Willieho otec - bráhman, který se v privilegovaném postavení necítil šťastný. Rozhodl se udělat "jedinou vznešenou věc, která je v mých silách - vzít si tu nejnuznější ženu, kterou potkám". Ožení se s chudou podvodnicí, přestože mu připadá odpudivá a pohrdá jí. Z tohoto svazku vzejdou dvě děti, Willie a jeho sestra Sarojini. Přestože Willie svého otce považuje za pokrytce, přijme jeho pomoc, když mu zařídí studium v Anglii. Willie Chandran potkává v Londýně galerii nejrůznějších postaviček: od podvodníků přes básníky, od rádoby revolucionářů k "morálně pružným" snaživcům. Willie si vymýšlí lži o své rodině a minulosti, vyvolává střety s přítelkyněmi svých kamarádů a zažije deprimující setkání s prostitutkou. Hořkost zažene až dívka Ana pocházející z portugalské části Afriky. "Aniž věděl, co ještě dál se životem, následuje Willie Anu do Afriky, kde jí pomáhá dohlížet na rodinný majetek. A tam se brzy začne cítit opět jako outsider, přestože jej komunita portugalských Afričanů akceptuje. Spoléhá se na Anu a její štěstí," píše deník New York Times. Cituje přitom Naipaulova slova: "Jestliže nejsi zvyklý, že by vláda nebo právo nebo společnost, nebo dokonce historie byla na tvé straně, potom musíš věřit ve své štěstí nebo svou hvězdu - anebo zemřeš."
"Poloviční život nabízí silný příběh o jedné cestě za dospělostí a zároveň vytváří rezonující podobenství nepokojů moderní historie, pádů starých nespravedlností a růstu nových iluzí. Jedním z důsledků tohoto vření je vykořeněnost a život bez domova," uzavírá recenzi Michiko Kakutani.
 Vidiadhar Surajprasad Naipaul. |
