Prý jste nabídku na znělku pro karlovarský festival dostal za zvláštních okolností?
Loni na festivalu mě zpovídali pro rozhlas, zrovna když jsem prohrával turnaj v pétanque. Žertem jsem všecko napadl, hotel, snoby i znělku, jenže v rádiu se z toho ironie vytratila, takže jsem pořadatele naštval. Za měsíc mi volali: Abys zase nepomlouval, udělej příští znělku sám.
A hodně vtipnou, protože ty minulé, co mně se zdály docela vtipné, prý na diváky působily smutně. Natočil jsem pocitový kabaret, bez ambicí ukázat, jaký jsem mistr filmař, pro radost dělat s lidmi, které mám rád. Kostýmy dělal krejčí z Barrandova, který šil pro Amadea. Výsledek uvidíte, v televizi zatím běží jen malá ochutnávka.
Znělka obnáší půldruhé minuty, pro Superosmu jste se "rozmáchl" na tříminutový film...
Superosma je spíše taková punková záležitost. Jeden známý, americký novinář působící v Praze Peter Greene, mi vyprávěl o tamním hnutí, kde lidé natočí kratičké filmy a společně si je pouštějí - z původně domácí zábavy se ve Státech stal festival působící v řadě měst. Zajímalo mě to, některé ty věci jsem viděl a byly skvělé včetně složité animace.
A on po americku povídá: Pojď, zkusíme to i tady. Přizval dalšího krajana, a než jsem se nadál, vznikla akce, která vrcholí v úterý večer v pražském kině Aero. Kromě mě natočili na kameru Super 8 své příspěvky kameraman Richard Řeřicha, fotograf Adam Holý, Mardoša z Tatabojs a patnáct dalších lidí, pustíme i pár věcí z archivu FAMU. Možná to bude trapas, ale spíš legrace, je to festival bez prezidenta i recepcí, leda bych přinesl něco z domova. Beru to jako začátek něčeho, co třeba hned skončí.
Nemáte obavy, zda ještě svedete od krátkých stopážích přejít k celovečernímu filmu?
Všechny ostatní aktivity jsem teď kvůli filmu odstřihl. Včetně reklam.
A skončil jste s reklamou navždy?
To bych byl blázen! A byla by to lež. Reklama pomáhá přečkat období mezi dvěma filmy.
S Hvězdami v očích nyní podepisujete koprodukční smlouvy, sháníte zbytek peněz, zkoušíte s herci, vybíráte obsazení, na sklonku léta točíte. Rodí se opravdu Samotáři II?
Je fakt, že Samotáři nás ještě beze zbytku nenaplnili, pracovat spolu nás pořád baví. Věděl jsem, že chci zase dělat s Jiřím Macháčkem a Ivanem Trojanem. S Jiřím jsme jeli na chalupu, povídali si, co nás zajímá a trápí, a začali psát, aniž jsme měli kostru děje. Výsledek dáváme číst známým a z jejich reakcí zjišťujeme, o čem to vlastně je.
A co říkají čtenáři vašeho scénáře?
Jedni v tom vidí výpověď o určité lidské vyprázdněnosti, druzí o přesycenosti. A my jsme opravdu chtěli pod prvky krimi a s černým ironickým humorem sdělit, že lidi jsou přesyceni vjemy a zážitky, hledají nové podněty za hranicí normálnosti a sami před sebou se ospravedlňují, že to nenormální není.
Hrdinou je kluk propuštěný z vězení, smolař tak plachý a hodný, že vždycky dopadne špatně. Pod vlivem nového kamaráda se rozhodne učinit spravedlnosti zadost, hledá člověka, který ho dostal za mříže, a to se zákonitě otočí proti němu. Je to podobný hrdina jako Coenových Big Lebowski - i když ten se do soukolí dostal úplně nevinně.
Prý váš scénář četli i Petr Zelenka a Jan Hřebejk. To si s kolegy navzájem nahlížíte do karet? Neznáte konkurenční boj?
Někdy má člověk pocit, že píše něco, co změní svět, a pak to asi nikomu neukáže. Jinak si pomáháme, radíme, ale je to úzce individuální. Ostatně takové skupinky byly i v šedesátých letech, za české nové vlny spojené jediným společným paradoxem, že filmy s protistátním vyzněním vznikaly za státní peníze. Ale nevěřte mýtům, že všichni tehdy táhli za jeden provaz.
Sám jste zmínil novou vlnu 60. let, s níž je spojen váš otec, kameraman Miroslav Ondříček. Nevadí vám, že kritika vás a vaše vrstevníky stále poměřuje onou slavnou generací?
Ani ne. Když napíšete, že můj film je formanovský, maminka bude mít radost. Novinářské označování naší generace za "novou novou vlnu" by se naopak dalo obchodně využít - jako manifest severských filmařů Dogma. Na tom není nic špatného, film musí být komerční, aby přežil. Jenže tady si o sobě můžeme říkat, co chceme - důležité je, aby o české "nové nové vlně" napsali v New York Times.
A existuje vůbec taková vlna?
Určitě v nadšení, s jakým se u nás filmy dělají. Lidi pro novou vlnu možná máme, filmy zatím ne. Vznikají slušné snímky, jen každý o něčem jiném. Ale mě víc než nějaké vlny trápí, jestli vůbec český film přežije. Jsem menší optimista než novináři a diváci.
 David Ondříček a Petr Zelenka (zleva) při práci na filmu Samotáři. |
