Válka, láska, fantazie, bizarnost; to je kruh, ve kterém se proslulý absolvent pražské FAMU točí a občas vykrádá vlastní nápady. Naštěstí nikoli nápady cizí; navíc je to pořád starý známý Kusturica a jeho vysoká filmařská kultura, jež některými obrazy doslova uchvátí. Za kamerou vedle Gorana Volarevice mimochodem stál i Martin Šec, nositel profesní výroční ceny Asociace českých kameramanů za nasnímání pohádky Anděl Páně 2.
Vlastně i snímek Na mléčné dráze má občas náladu tak trochu pohádkově neskutečného místa kdesi za devatero horami a devatero řekami, v zapadlé horské vsi na pomezí frontových linií, kde se zastavil čas a na okamžik i palba, protože přišel čas domácí zabijačky.
Slunečně lenivý mikrosvět, ve kterém se husy čvachtají v krvi, had se živí mlékem z prostřílených kanystrů a sokol usedá na rameno podivína, jenž na oslu den co den putuje mezi kulkami pro další mléčnou várku, je v úvodní zkratce vystižen naprosto mistrovsky. A Kusturicův hrdina projíždí balkánským westernem plným groteskních figurek i ustálených rituálů s nepopiratelným kouzlem venkovského kovboje, jehož z bohorovného klidu může vytrhnout snad jedině krásná záhadná cizinka.
Jmenovitě Italka, kterou představuje stále žádoucí Monica Bellucci, válečná zajatkyně, prodaná nevěsta a usměvavá služka pro všechno, jež pláče výhradně u starých filmů. Stane se předmětem černých obchodů na velitelství mezinárodní vojenské mise, odkud ji odvezou do vsi, coby příští manželku jednoho z místních vojenských hrdinů.
Groteska na efekt
Tak se dva ztracenci potkají: ona se má vdát za jiného, jeho vleče k oltáři jiná, chystají se dvoje svatební šaty, příměří, jež tu beztak nikdo nedodržuje, se slaví divokou tancovačkou dokládající, jak podstatnou roli hraje v Kusturicových filmech temperamentní hudba. A také národopisná charakteristika, v níž horkokrevnost splývá se samozřejmostí v jeden celistvý, přirozený, plnokrevný obraz.
Nebo spíše obrázek. Protože příběh Na mléčné dráze se právě v koloritu vyžívá až příliš zálibně i rozmáchle. Zběsilost ustupuje malebnosti, lyrický nádech romance ulpívá na hezkých detailech, včetně zábavné důvěrnosti, kdy žena domácky ošetřuje hrdinovi postřelené ucho, ale celek sílu jednotlivostí postrádá. Nadto některé gagy, třeba s mohutnými hodinami, nemají jiný účel než efektně groteskní.
Hezky se na ně dívá: Kusturica odzbrojuje jako milý vesnický klaun, Bellucci coby žena pubertálních erotických snů zkrátka jenom je, to úplně stačí. Barvotiskový folklor zralé love story v nepravý čas na nepravém místě se ale brzy přejí