Viera Lippoldová, která vyměnila Slovensko za Lipsko už na počátku osmdesátých let a knižní přehlídku navštěvuje téměř každoročně, tvrdí: "Hodně lidí sem chodí vždycky, ale tentokrát je to o poznání masivnější. Nějací hoši si na zastávce otráveně říkali, že už museli nechat ujet osm tramvají, do žádné z nich by se prý jejich školní třída nevešla," dodává Lippoldová.
Němečtí organizátoři s důkladností sobě vlastní nic neponechávají náhodě: i na okrajových zastávkách narazíte na členy service teamu v modrých kombinézách, kteří vám nabízejí vstupenky na veletrh a jízdenky.
Pravdou ovšem je, že první dny veletrhu jsou již tradičně návštěvnicky silnější. Letos si však organizátoři slibují rekordní počty až do závěrečného, nedělního ceremoniálu. Populární akce zvaná Lipsko čte, která je součástí jarního veletrhu, totiž slaví desáté výročí: nejenom ve skleněném kolosu na okraji města, vybaveném moderní technikou, ale i na nádražních promenádách, v hospůdkách a v historických budovách v lipském centru se až do neděle vystřídá celkem osm set spisovatelů z celého světa. Program začíná vždy v deset ráno a končí o půlnoci.
Tématem letošního lipského veletrhu je sice Evropa očima amerických literátů, výraznější prostor je však evidentně věnován audioknihám. Ve speciálně vytvořeném prostoru, takzvaném Hörbuch-Foru, se nepřetržitě vysílají romány, pohádky a kriminální příběhy. Zvukové knihy si letos poprvé vysloužily samostatnou cenu, jež bude udělena.
"Tady letos vládnou Poláci?" ptá se poněkud rozpačitě jeden z německých návštěvníků při vstupu do jednoho z průhledných křídel areálu. Možná dotyčný neví, že tradice profilových zemí byla v Lipsku zrušena. Nicméně Polsko, zřejmě ještě rozběhnuté z loňského veletrhu ve Frankfurtu, na němž bylo hlavní zemí, zabírá i v Lipsku nemalou, velmi ambiciózní plochu: ta je zhruba pětkrát větší než výměra českého stánku. Poláci vytvářejí iluzi rodinného domu, sekce člení do jakýchsi pokojů; například v "salonu" je literární kavárna i projekční plátno, bar a desítky lavic. "Je to celé nafouknuté, nejdříve se těšíte a potom je tam pár obrazových publikaci, map a turistických průvodců," komentuje trochu skepticky polskou expozici již citovaná Viera Lippoldová.
A jak vyhlíží český stánek? Nápis Czech Republic míří až k prosklenému stropu. Přes trochu kýčovité fotografie šesti českých věží, které se na panelech zdvihají do výše, budíme pozornost: mezi regály stále někdo prochází, u barových stolků se diskutuje a několik návštěvníků získalo dojem, že stánek České republiky může sloužit za hlavní orientační bod ve třetí hale. Veletržní sousedé ovšem nelenili, konkurence je tvrdá: Řekové hbitě, ještě během úterních příprav, posouvali svůj nápis, aby lépe vynikl, a také anglická vlajka visí od včerejška na viditelnějším místě. O návštěvníky se tu prostě bojuje.
Němečtí organizátoři s důkladností sobě vlastní nic neponechávají náhodě: i na okrajových zastávkách narazíte na členy service teamu v modrých kombinézách, kteří vám nabízejí vstupenky na veletrh a jízdenky.
Pravdou ovšem je, že první dny veletrhu jsou již tradičně návštěvnicky silnější. Letos si však organizátoři slibují rekordní počty až do závěrečného, nedělního ceremoniálu. Populární akce zvaná Lipsko čte, která je součástí jarního veletrhu, totiž slaví desáté výročí: nejenom ve skleněném kolosu na okraji města, vybaveném moderní technikou, ale i na nádražních promenádách, v hospůdkách a v historických budovách v lipském centru se až do neděle vystřídá celkem osm set spisovatelů z celého světa. Program začíná vždy v deset ráno a končí o půlnoci.
Tématem letošního lipského veletrhu je sice Evropa očima amerických literátů, výraznější prostor je však evidentně věnován audioknihám. Ve speciálně vytvořeném prostoru, takzvaném Hörbuch-Foru, se nepřetržitě vysílají romány, pohádky a kriminální příběhy. Zvukové knihy si letos poprvé vysloužily samostatnou cenu, jež bude udělena.
"Tady letos vládnou Poláci?" ptá se poněkud rozpačitě jeden z německých návštěvníků při vstupu do jednoho z průhledných křídel areálu. Možná dotyčný neví, že tradice profilových zemí byla v Lipsku zrušena. Nicméně Polsko, zřejmě ještě rozběhnuté z loňského veletrhu ve Frankfurtu, na němž bylo hlavní zemí, zabírá i v Lipsku nemalou, velmi ambiciózní plochu: ta je zhruba pětkrát větší než výměra českého stánku. Poláci vytvářejí iluzi rodinného domu, sekce člení do jakýchsi pokojů; například v "salonu" je literární kavárna i projekční plátno, bar a desítky lavic. "Je to celé nafouknuté, nejdříve se těšíte a potom je tam pár obrazových publikaci, map a turistických průvodců," komentuje trochu skepticky polskou expozici již citovaná Viera Lippoldová.
A jak vyhlíží český stánek? Nápis Czech Republic míří až k prosklenému stropu. Přes trochu kýčovité fotografie šesti českých věží, které se na panelech zdvihají do výše, budíme pozornost: mezi regály stále někdo prochází, u barových stolků se diskutuje a několik návštěvníků získalo dojem, že stánek České republiky může sloužit za hlavní orientační bod ve třetí hale. Veletržní sousedé ovšem nelenili, konkurence je tvrdá: Řekové hbitě, ještě během úterních příprav, posouvali svůj nápis, aby lépe vynikl, a také anglická vlajka visí od včerejška na viditelnějším místě. O návštěvníky se tu prostě bojuje.
