Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na lidských osudech nebohatnu

  11:42aktualizováno  11:42
Anthonyho Suaua v roce 1991 oslovil newyorský magazín Time, aby pro něj dokumentoval proměnu východní Evropy. Díky dalším zakázkám mohl deset let fotografovat postkomunistické státy. Výsledný soubor pojmenovaný Po pádu Suau od čtvrtka představuje na Staroměstské radnici v Praze.
Narodil jste se v roce 1956. V té době bylo u nás dětem vtloukáno do hlavy, že Amerika je stejně nebezpečná jako Hitlerovo Německo. Vychovávali vás v podobném duchu - že je to naopak východní Evropa, kdo se chystá vaši zem zničit?
Samozřejmě. Učili nás, že to je - jak říkal Reagan - říše zla. Celý východ pro mě tehdy zastupovalo Rusko. Slovo komunismus znamenalo něco hodně negativního, ale nikdo mi nedokázal říct, co se za tím pojmem vlastně skrývá. Povídali pouze: seberou ti svobodu, rodinu, tvůj způsob života. Konkrétním symbolem ohrožení komunismem byla atomová bomba. Ve škole jsme měli pravidelně cvičení ochrany před atomovým útokem.

Anthony Suau

Narodil se v roce 1956. Od roku 1987 sídlí v Paříži. Čtyři roky předtím dostal Pulitzerovu cenu za soubor fotografií z hladovějící Etiopie. Hlavní cenu World Press Photo získal v roce 1987 a v roce 1996 dostal prestižní ocenění Robert Capa Gold Medal. Od roku 1991 je smluvním fotografem časopisu Time, pracuje především na teritoriu bývalého sovětského bloku.
Kdy jste začal získávat přesnější informace o životě v komunistických státech?

Bylo mi už dost přes dvacet, když jsem zjistil, že to asi nebylo úplně tak, jak mi tvrdívali. V roce 1987 jsem se přestěhoval do Paříže a tam jsem měl daleko lepší přístup k informacím o východní Evropě. Někteří fotografové jezdili na reportáže do Ruska, ovšem ti ukazovali hlavně to negativní. Než jsem se sám dostal na východ, vůbec jsem nevěděl, jaký je tam život. Jedinou reálnou zkušenost s komunismem jsem učinil v červnu 1989, tedy ještě před pádem sovětského impéria, když jsem přijel do Polska.

Co vás pak na postkomunistických státech nejvíc překvapilo?
Lidé. Jejich charakter byl úplně jiný, než lidí ze západu. U nás pořád přemýšlíme, jak vyděláme a utratíme peníze. Na východě jsem potkával lidi, kteří se o peníze vůbec nestarali! Víc jim šlo o věci jako je vzdělání, přátelé, rodina. O jejich vnitřní majetek.

To jsou pozitivní dojmy! Vaše fotografie přitom východní Evropu ukazují v negativním světle...
Transformace zlepšila jen něco. Většina lidí, kteří ekonomickými proměnami procházejí, je na tom ekonomicky hůř, než dříve. Zvlášť když navštívíte země jako je Ukrajina, Albánie, Kosovo, Kazachstán, dokonce i Rumunsko. Na venkově je populace, která zůstává extrémně chudá. I když samozřejmě existují i lidé, kterým se vede lépe.

Svoboda přinesla do postkomunistické Evropy i válečné konflikty. Když fotograf přičichne k válce, těžko se mu obvykle vrací k všední realitě. Platí to i pro vás?
Po tom, co člověk stráví týden nebo dva v Grozném, je těžké se vrátit do "reálného" světa. Máte napnuté smysly, zvýšený adrenalin, pocit, že se každou sekundu může něco stát. Trvá několik měsíců, než se uklidníte. Nefotím válku nijak zvlášť rád, ale tohle je důležitá součást mé dokumentární tvorby.

Potkáváte hodně fotografů, kteří svou práci včetně dokumentování války berou pouze jako adrenalinový sport?
Mají různé důvody, proč tam jsou, ale v naprosté většině jsou to důvody vážné.

Naši fotoreportéři si často stěžují, že si na rozdíl od západních kolegů nemohou dlouhodobé zahraniční cesty vůbec dovolit. O vás to - vzhledem k vašim zakázkám - asi neplatí...
Fotografické projekty jsou hodně drahé: filmy, hotely, tlumočníci, letenky. Vždy hledám, kdo by tu či onu reportáž zaplatil. V případě projektu o bohatých "nových Rusech" to byl časopis Fortune. Mohl jsem na něm pracovat tři týdny s pokrytím veškerých nákladů a k tomu jsem dostal i plat. Tak to ale není vždy. Někdy musím vzít finanční náklady na sebe. Pak distribuuji svoje práce do agentur v Itálii, Německu, ve Francii, ve Velké Británii. A doufám, že prodají dost fotek, aby se zaplatily náklady, které šly z mojí kapsy. Někdy dostanu příspěvek od různých institucí - například mě podporoval moskevský Dům fotografie, francouzské ministerstvo kultury zase přispělo na projekt v Bulharsku.

Jak se vyrovnáváte s tím, že vy za reportáž dostanete slušné peníze, zatímco lidé, jejichž chmurné příběhy prodáváte, dál živoří na pokraji vlastní existence?
Je těžké vidět matky s dětmi ztracené uprostřed války. Já můžu tu oblast opustit, ony nemohou. Kvůli penězům ale pocit viny nemám. Fotografuji i lidi mnohem bohatší, než jsem já, pak se vracím ke svému chudému životu v Paříži. Vydělávám si 0.K. peníze, ale není to tak, že bych bohatnul na fotografiích chudých lidí. Z tohoto druhu fotek také nikdy určitě nezbohatnu.

Roman, Rumunsko 1990.

Rozaviea, Rumunsko 1991.

Simbata De Sus, Rumunsko 1992.

Továrna v Magnitogorsku, Rusko 1992.

Dělník v Magnitogorsku, Rusko 1992.

Dělníci v Magnitogorsku, Rusko 1992.

Ozd, Maďarsko 1995.

Sajolevezd, Maďarsko 1995: Leninův bar.

Město Ozd ve východním Maďarsku.

Fotograf Anthony Suau při zahájení výstavy v Praze.

Fotograf Anthony Suau při zahájení výstavy v Praze.

Moskva, Rusko, 1994.

Autoři:



Nejčtenější

Je to výprodej našeho kamarádství, reaguje Viewegh na slevy svých knih

Spisovatel Michal Viewegh v pořadu Za scénou

Euromedia, nový nakladatelský dům Michala Viewegha, láká na letní povídkový soubor Město mezi zelenými kopci, na kterém...

GLOSA: Brutal Assault opět dokázal, že patří k evropské špičce

Záběr z festivalu Brutal Assault 2018

Kolem 19 tisíc lidí dorazilo do areálu pevnosti Josefov v Jaroměři na letošní ročník festivalu Brutal Assault. A...



Spisovatelé napadli koncert Karla Gotta v Lipsku. Přitom žádný nebude

Karel Gott v pražské O2 areně 12. června 2018

Část Asociace spisovatelů se rozhodla napadnout říjnové vystoupení Karla Gotta v rámci Roku české kultury v Lipsku. Z...

KOMENTÁŘ: Dívejte se! Oscara získává největší tupost roku

John Nelson, Gerd Nefzer, Paul Lambert a Richard R. Hoover. To je sestava,...

Málokdy se vidí, aby více než šest tisíc vážených osobností spáchalo v jediném okamžiku hromadnou společenskou...

KVÍZ: Jak znáte Rychlé šípy a Jaroslava Foglara, plantážníci?

Rychlé šípy

Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka. Příběhy Rychlých šípů od Jaroslava Foglara hltaly...

Další z rubriky

Od Havla po Ledeckou. Fotograf Herbert Slavík představí své Tváře Česka

1990. Dřív Václava Havla všude hlídali estébáci, cestovat nesměl, natož na...

K událostem připomínajícím sté výročí vzniku Československa se v červenci přidá také výstava fotografií Herberta...

Výtvarníci v roce 1968: Brežněv s klackem i prostřílené ruce

Gesto rukou vyjadřující odmítnutí invaze a díry po kulkách vypálených dávkou ze...

Nejen písničkáři svými protestsongy reagovali na sovětskou okupaci ze srpna 1968. Gesto rukou vyjadřující odmítnutí...

OBRAZEM: Za války byl špionem. Pak fotil Alžbětu II. i Marilyn Monroe

Pablo Picasso se svým obrazem Marie-Therese Walter (1932, Akt, zelené listy a...

Dostat se do přízně britské královny Alžběty II. není jednoduché. Cecilu Beatonovi se to přesto povedlo. Dokonce se z...

Najdete na iDNES.cz