Oznámil také příjezd slavného britského dokumentaristy Richarda Leacocka, který vedl porotu soutěže dokumentů na letošním karlovarském festivalu a jemuž v Jihlavě chystají retrospektivu se seminářem a s diskusí. Jiná profilová kolekce představí Karla Vachka, jenž má současně v soutěži nový čtyřhodinový snímek Bohemia Docta. Program doplní díla oceněná na světových přehlídkách i snímky hudební, chystají se happeningy, koncerty, autorská čtení a divadelní představení. Festivalové sekce Soutěž Reflexe/odrazy Zvláštní uvedení Zaostřeno na Alexandra Sokurova Retrospektiva Raymonda Depardona Retrospektiva Karla Vachka Film a hudba FAMU a VŠMU
Festival zahájí filmem Bitva o život
Půldruhahodinový film Bitva o život představuje dvojnásobný unikát. Po dlouhé době jde o původní český dokument, který nezůstal odkázán na obrazovku: zítřejší předpremiérou na úvod jihlavského dokumentárního festivalu zahájí snímek své putování po tuzemských kinech. Navíc zábavné svědectví o žití obce Bystré v Orlických horách natáčeli po celý rok společně tři režiséři: Miroslav Janek, Vít Janeček, Roman Vávra. Do střižny nesměl ani jeden z nich a dnes už nevědí, čí je který záběr.
"Děcka, nebojte se, to není folklor," vzkazuje Janek divákům, které by dokument na téma "rok na vsi" mohl odradit představou dechovky a krojů. "S výrazem folklor jsme se tam ani jednou nesetkali," dodává Vávra. "Nicméně my v téhle zemi máme zvláštní schopnost profanovat určitá slova a myšlenky. I folklor s sebou pořád nese nálepku ideologizace z padesátých let, ale pokud se vydáme proti času dál až ke kořenům, objevíme prostě návrat k přirozeným věcem. Pro mě je to normální chuť se setkat a bavit."
Původně se měl dokument týkat jedné z mnoha "taškařic a veselic", které se v obci konají - recesistické rekonstrukce "osvobozování" vsi. Na místě ovšem filmaři nalezli jednak svého pedagoga z FAMU Karla Vachka, který tu shodou náhod také hledal inspiraci, jednak tolik zajímavých lidí a motivů, že se projekt rozrostl na dvanáct měsíců. Mezi dvěma prvomájovými oslavami tak kamery zachytily i zatmění Slunce, oslavu silvestra či "pyžamový ples" - tehdy i režiséři přijali onu hru, přišli také v nočním úboru a s konečnou platností prolomili ledy. "Je to ovšem schizofrenní stav, současně se s místními bavíte, a přitom si zcela racionálně musíte hlídat práci," líčí Vávra.
"Je fakt, že přestěhovat bych se tam nemohl, ba ani jezdit na chatu, protože vzhledem k přátelstvím, která jsme tam navázali, bych se brzy upil," říká Janek a pak vážně dodává: "Ne, na venkově obecně bych nemohl žít trvale." Opakuje se tak poznatek, který provází i hraný film Cesta z města: tvůrci s nadšením objevují půvaby života mimo civilizaci, ale vesměs jako hosté - radikálně se od ní odříznout dokáže málokterý. "Vracet se budeme, ale žít tady asi sotva," přidává se Janeček. "Ani já bych nedokázal na vsi žít, ale namlouvám si, že k tomu vnitřně směřuju," doplňuje Vávra. "Brali jsme to jako momentální úlevu od města a setkání s jiným stylem bytí. Ale třeba jsem si to zromantizoval, možná jsou venkovské deprese ještě horší, protože v tom těsném obklíčení sousedy není úniku."
Jinak se samozřejmě jeví filmaři svým venkovským hrdinům: někdy jako lidé, co si nedělají starosti s penězi, někdy coby spasitelé. "Filmaři už odjeli? A co teď bude s námi?!" ptala se prý jedna paní z obce, která "svůj" film uvidí v pátek.
 Plakát Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě 2000. |
